Písně starodávné lidu obecného českého, namnoze nezbedné a pohoršlivé

Jan Jeník z Bratřic

Jan Jeník z Bratřic - potomek rytířského rodu z Radvanova na Vožicku, se narodil v roce 1756. Jako osmiletý odešel studovat do Prahy. Ve Svatováclavském semináři, spravovaném jezuity, se navzdory svým učitelům stal přesvědčeným stoupencem josefínského osvícenství. V sedmnácti zběhl z právnických studií a zvolil si vojenskou dráhu. S vojsky prošel velkou část Evropy a v bitevním ohni byl mnohokrát raněn. Po odchodu do výslužby se stal tento "bílý oficír" vítaným hostem pražských vlasteneckých salonů. Obrozenecké myšlenky podnítily Jeníka k amatérskému historickému spisování. Sbíral kdejaké dokumenty a z těch pak sestavoval mnohosvazkové soubory. Do jednoho z nich pojal také písňovou sbírku, jednu z prvních u nás. Zhola nedotčen preromantickými názory, řadí v nich jak stádo běží písně "lidu obecného" venkovského i městského (včetně těch, "kteréž by censura v tisk také uvedsti nikoli nedopustila"), jak je slyšel za svého vojančení nebo jak si je pamatoval z dětství, aby ukázal, "kterak český písně obecného lidu k sluchu a srdci znějí a jak náramně ty německý neohrabané, bez vší ostrovtipnosti jsou". Jan Jeník z Bratřic zemřel roku 1845.