K surrealismu

(...) Neortodoxně zaujatý tón příspěvků, které byly publikovány porůznu, včetně mohutné publikace doprovázející před třemi lety pražskou výstavu Český surrealismus 1929 - 1953, tvoří z četby sond Aleny Nádvorníkové seriózní činnost, za niž se nemusí stydět ani ten, kdo o historické úloze surrealismu v posledních třiceti letech vážně pochybuje.

(...) Bezprostřednost, autenticita, spontánnost, ještě neustálená průběhovost tvoření, důraz na sledování vnitřního rytmu je středem teoretického zájmu Aleny Nádvorníkové. Je to zorný úhel bližší Teigovu pojetí vnitřního vytváření než statického vnitřního obrazu. Zásadním přínosem do rozsochatého obrazu surrealistických aktivit je zvláště autorčino pojednání o art brut, o původním umění (umění v surovém stavu, jak je také překládáno), jehož rysy se pokusila obecně charakterizovat (s odkazem na Dubuffetovu a Bretonovu koncepci) a zároveň předvést na konkrétních dílech českých autorů.