(...) "Evangelium" (opět jako i "Ostružina") nestojí na příběhu a na psychologii postav, ale stejnou, ne-li větší měrou na jazyku, na způsobu, jímž se s ním zachází, jak je reflektován, parodován a předváděn. Lze najít podobnost s Haškovým Švejkem, který je ostatně v textu několikrát zmíněn podobně jako Josef "Hyeronimus" Lada a Bohumil Hrabal. Třešňák dosáhl při práci s řečí a se slovy virtuozity - pohrává si s jejich zvukem, barvou i významy, skládá novotvary, deformuje slova, opakuje vlastní termíny mnohokrát a v tolika souvislostech, že v polovině knihy mají najednou úplně jiný význam než na začátku nebo se jejich smysl teprve po sto stranách ukáže. Tady je ovšem taky hlavní úskalí "Evangelia".