Klub rváčů

Skvěle napsaný příběh, který si filmové zpracování jen zasloužil. V knize je 'něco' poněkud odlišující ho se od typického standardu a osobitosti. Tím 'něco' je kvalitní pointa. Pointa, která ukazuje jak svět, media a současná multimediální doba může dohnat člověka k šílenství. Jak říká jedna postava z knihy,: 'vyrůstáme v době, která nám říka, že až vyrosteme, bude každý z nás herec či rocková hvězda, ale my nebudem'. Opravdu kontroverzní, ale zároveň tak skvěle promyšlené.

Napřed jsem viděla film a pak se přes povídku Guts dostala k Chucku Palahniukovi. Napřed jsem četla Ukolébavku, která mě nadchla, koupila jsem si Klub rváčů a bohužel, moc se mi to nelíbilo. Styl byl na mě příliš roztrhaný, chyběla mi tam jakási nitka, po které bych pokračovala. Ale příběh se mi líbil.

nemohu posoudit kvalitu překladu, ale to, co jsem četl, mi docela sedělo. jednou z mála věcí, které bych vytknul, byl křečovitý způsob, jakým se čtenář dozví o schizofrenii hlavního hrdiny, film upřímně řečeno vidět moc nechci..

Stejné fráze jsou na různých místech přeložené jinak. Spousta z nich ještě k tomu doslovně, takže to působí nepřirozeně a někdy úplně nelogicky. Skoro na každé straně najdete nějakou chybu. Například přeložit 'single-serving friend' jako 'přítel na jedno servírování' mi přijde docela drsný.

abych pravdu řekla, když jsem poprvé viděla Klub rváčů v kině, neměla jsem ani tušení o existenci Ch.Palahniuka a tím míň o Klubu rváčů knize. Z filmu jsem byla unešená a připadalo mi že na to že je to jen film, má to úžasná slova.Nemyslím scénář.Myslím Slova.Nádherně skládaná. Když se mi o něco později dostala knížka do ruky, říkala jsem si Aha! Styl tohoto autora je neskutečně osobitý Nic není samoúčelné, občas mluví z duše. kdyby se psalo víc takových knih, jak by bylo na světě krásně....Zkrátka a dobře prvním pravidlem Klubu rváčů je nemluvit o klubu rváčů.