(...)Na Bloomově křížové cestě do sedimentů literární paměti je sympatické, jak dovede být úhledně jedovatá ve formulacích a jak zašlapává do země výhonky francouzských formalistních škol, zejména dekonstruktivistické verbální šamany. Ve vědecky zideologizovaném věku, který mnohdy s vaničkou vylévá i dítě, se jedinou autorovou morálkou chvályhodně stala estetika, čistá krása textu.

(...)Harold Bloom, zakladatel tzv. chicagské školy, patří v oboru literární vědy v USA k nejvýznamnějším postavám. K jeho klíčovým tématům patří právě pojem kánonu, tedy knih, jimž nemůžeme uniknout: zkušenost jejich četby je nesmazatelná. Kánon západní literatury nabízí 26 medailonů předních autorů západní tradice od Danta po Becketta. Prim mezi nimi hraje William Shakespeare, "největší autor, jaký kdy žil a bude žít".(...)Trvalým přínosem Bloomovy knihy zůstanou konkrétní analýzy jednotlivých děl. Pokud jde o širší myšlenkový rámec, čtenář zde nalezne mnoho dílčích podnětů, ale právě tak i velké množství nedořešených problémů či diskutabilních, emotivně zabarvených prohlášení.