(...) Jeden moudrý člověk kdysi řekl, že někteří lidé musejí zajít příliš daleko, aby jiní mohli zajít dost daleko. Tento výrok beze zbytku platí i o Něžných knoflících. Spisovatelka v nich totiž zatlačila jazyk k jeho limitům. Její kniha je jakousi sbírkou zátiší v próze, Steinová popisuje předměty, jako by je prostřednictvím slov malovala.