(...)Doležalovy "feferony" nás nezaskočí, všechno je tak, jak jsme předem tušili a jak jsme po několika stránkách vyrozuměli; základní situace a rozložení sil jsou v té knize stabilní, jen roční období se v ní mění. Př íjemná, vybroušená ilustrace.

(...)Doležalova nostalgie není bolestná, úzkostná, nýbrž podivuhodně vnitřně vyrovnaná. Ta vyrovnanost plyne patrně z víry v trvalý řád života, jenž tvoří podloží lidské existence. V Doležalově knížce to dokládají, aniž by to explicitně vyslovovaly, zejména texty básnické.