20 let nového Polska v reportážích

Možná díky úspěchu Mariusze Szczygiela se u nás v poslední době začala prosazovat tzv. polská škola reportáže. Reportáž je v Polsku velmi oblíbený žánr, kterému se tištěná média věnují na mnohem větším prostoru, než u nás. Ty reportáže jsou nadčasové a díky své kvalitě umí vyprávět příběh doby. Jsou něco víc, než novinové články – často mají vysokou literární hodnotu. Již zmiňovaný Mariusz Szczygiel vybral 27 reportáží od 22 autorů a tato antologie vám představí Polsko tak, jak jej neznáte. A témata jsou opravdu všelijaká: internetové chaty, inzeráty se seznamkou, víra a náboženství… Těch témat je hodně a skládají pestrou mozaiku postkomunistického Polska. Český čtenář se nemusí bát, že nebude rozumět polským reáliím – Szczygiel, editor této antologie, pomocí vsuvek a vysvětlivek českého čtenáře uvádí do obrazu.

Sylwia Chutnik: Kapesní atlas žen

Shodou náhod i touto knihou zůstáváme v Polsku. Sylwia Chutnik je nejen mladá polská autorka (ročník 1979), ale také aktivistka bojující za práva matek. Dává do konfrontace polské národní mýty s moderním feminismem a její knihy jsou silným a výrazným příspěvkem do této debaty. V krátké době po sobě vyšly v českém překladu hned dva její romány – nejdříve Potvory (vydalo Argo), ale především její debut Kapesní atlas žen (Fra). Je to vlastně literární bedekr popisující svérázné typy žen, které žijí ve Varšavě. Po jejích ulicích krouží zlostné důchodkyně, domácí puťky, znuděné úřednice, polské matky i anarchistky a hledají své oběti. Čtyři hlavní hrdinky Atlasu spojuje jeden dům ve čtvrti Ochota, jméno po Panně Marii – Královně Polska a nevyřešená traumata z minulosti.

Etgar Keret: Najednou někdo klepe na dveře

U nás ne úplně neznámý, každopádně hodně zajímavý je izraelský autor Etgar Keret. První kniha, kterou jsme si v češtině mohli přečíst byla sbírka povídek Létající Santini, ta vyšla v roce 2005. Teď, o devět let později se objevila další sbírka povídek: Najednou někdo klepe na dveře. Opět se ukazuje, jak zajímavý je to spisovatel a jak dobré je znát jeho povídky. A jaké vlastně jsou? Hořkosladkým tónem vypráví příběhy běžných Izraelců z dnešního Izraele. Povídky jsou krátké, často bizarní, mnohdy okořeněné koňskou dávkou sarkasmu a černého humoru.

Jakub Dotlačil: Jiné životy Hynka Harra

19. století je často nazývané stoletím páry. Průmyslová revoluce, národnostní pnutí v rakousko-uherské monarchii, národní obrození… Toto všechno známe, minimálně bychom to vylovili z paměti při vzpomínce na hodiny dějepisu. Rozvíjejí se ale také spolky jako Sokol, Hlahol, ale také první české parapsychologické společnosti. Ta skutečně existovala, i když příběh, který Jiné životy Hynka Harra vypráví, je fikce. Respektive - kombinace reality 19. století a skutečných parapsychologických teorií. Není ale jenom příběhem o parapsychologii, ta je vlastně rámcem pro další témata: národní a lidská identita, tolerance – a samozřejmě je zde důležitý i samotný příběh Hynka Harra, který se díky jedné schůzi českých parapsychologů dostane do turbíny události, která mu změní život. Jako nadané médium odjíždí do Berlína, zapojí se do války mezi Rakouskem a Pruskem, aby nakonec zjistil, že všechno je tak trochu jinak. Kniha Jiné životy Hynka Harra je velmi originální a nápaditá.

Nicci French: Zlé pondělí

No a na závěr jsem si nechal další libůstku pro nás, kteří jsme propadli thrillerům. Když se už svět jakž takž nabažil severských románů, o své slovo se přihlásila Anglie, ze které odjakživa přicházela skvělá krimi. Z poslední doby stojí za zmínku třeba Peter May, Tana French, Denise Mina nebo Robert Galbraith (mimochodem – druhý případ s Cormoranem Strikem vychází v angličtině co nevidět!). U nás zatím neznámá, ale v Anglii velmi úspěšná je Nicci French. Teď jí tu vyšla první kniha, Zlé pondělí. Je to úvodní část sedmi knih se sedmi dny v týdnu, které naštěstí tvoří uzavřené případy, a tak nemusíme netrpělivě čekat, jak bude příběh pokračovat. A rozhodně nás autorka nebude šetřit: Dojde k únosu pětiletého Matthewa Faradaye. Jeho tvář figuruje na titulních stranách novin. Rodiče i vyšetřovatelé jsou zoufalí. Dokáže někdo jejich chlapečka nalézt, než bude pozdě? Na jedinou stopu naráží psychoterapeutka Frieda Kleinová. Jeden z pacientů jí popisuje své sny o tom, jak unáší chlapce, který jako by z oka vypadl Matthewovi. Frieda, která je zprvu přesvědčená, že policie její obavy rovnou smete ze stolu, je postupně proti své vůli zatažena do samého centra případu.