V autorské dvojici s Josefem Hiršalem patřila mezi ty, kteří hýbali moderní českou literaturou.

Ve dvaceti se vdávala, ve třiceti ovdověla se dvěma dětmi, kterým bylo dva a tři roky. K tomu musela ještě živit matku a tetu. V padesátých letech dělala redaktorku v Našem vojsku, kde se setkala s básníkem a překladatelem Josefem Hiršalem. Komunisty zdecimovaný jazyk se společně snažili oživit experimentální vizuální poezií. S Hiršalem společně psali i překládali. Spolupracovali skoro padesát let - ale nebyli manželé, jak se občas někdo i dnes domnívá.

Zbudou ji tady nepřehlédnutelné  kousky - třeba v poezii Christiana Morgensterna (Rýma si dřepí na terase / své oběti by chopila se/- a pak se vrhá, zuřivá / na muže jménem Protiva / Ten: "Epčí !" hbitě pozdraví / A týden se jí nezbaví.) nebo v její Magnesií Literou oceněné sbírce  Rukopis ( „pak sednu ke stolu / vezmu papír / nasadím tužku s tlustým hrotem / s lupou v levičce / začnu psát velkým tiskacím písmem / snad ještě dnes / snad i zítra.“ )