Josef Mašín má narozeniny na MDŽ, stejně jako Vladimír Mišík

/ Tomáš Weiss

Poslední žijící ze známé mašínovské protikomunistické skupiny z 50. let je Josef Mašín. 8. března 2017 se dožívá ve svém domově v americké Kalifornii (v USA žije od roku 1954) pětaosmdesáti let.  A zpěvák Vladimír Mišík slaví ten samý den 70.
Poslední žijící ze známé mašínovské protikomunistické skupiny z 50. let je Josef Mašín. 8. března 2017 se dožívá ve svém domově v americké Kalifornii (v USA žije od roku 1954) pětaosmdesáti let. A zpěvák Vladimír Mišík slaví ten samý den 70.

Domů do Čech, kde žije ještě jeho sestra Zdena, se už pravděpodobně nevrátí. Po akci v roce 1953, kdy se s bratrem  Ctiradem a Milanem Paumerem prokličkovali do Západního Německa ( Václav Švéda a Zbyněk Janata byli během útěku dopadeni a následně v Československu popraveni), se stali pro komunisty personami non grata nejvyššího stupně. Bohužel ani po roce 1989 nebyli v ČR vítáni. Synové legendy protinacistického odboje jednoho ze Tří králů, pplk. Josefa Mašína, se stali nepohodlnými legendami odboje protikomunistického. Rodinná tradice zavazuje, ale to se v ovčím prostoru meti Aší a řekou Moravou nerado poslouchá. Když jsem v roce 2005 mluvil s Josefem Mašínem v Bratislavě (kde mimo jiné představil knihu svojí dcery Barbary Odkaz ( o jejich protikomunistické skupině) řekl mi dvě, z jeho pohledu zásadní věci: za prvé se do ČR nevrátí, dokud tu budou na vedoucích místech státu bývalí komunisté - jmenovitě mu vadil třeba hodně předseda Ústavního soudu Rychetský a za druhé bylo jasné, že je přesvědčen, že by to v ČR chtělo určitou vládu pevné autoritativní ruky, která by udělala ve věcech státu pořádek (podle dalších slov bylo jasné, že si představuje něco jako pravicovou jihoamerickou vládu armády - při jeho slovech mi běhal mráz po zádech, špatně se mi to poslouchalo). Myslím, že Josef Mašín už jiný nebude - antikomunista a voják. Jeden z těch mála Čechů, novodobé historie, který odmítl na sobě nechat štípat dříví. Jeho volání po vládě silné ruky z duše nemusím, ale jeho příběh protikomunistické odvahy obdivuju.

A Vladimír Mišík.....jeho desky nás se spolužáky na gymplu přivedly na začátku 80. let 20 století k poezii, protože když začal po "anglických" začátcích zpívat česky, zdál se Hrabě a Kainar  velmi vhodní. A tak stál Mišík interpret spolu s Mertou a Třešňákem autory na záčátku té podivuhodné cesty, kdy se z básní blbých, trapně obtížně školních, stala poezie oslovující a nějak niterně zažívaná. A jasně, že je pak člověk rád, když se ze sympatické máničky s dobrý hlasem vyklube i frajer chlap, co se nepodělá, když na něj vrchnost houkne, nebo když mu pseudoprezident nabídne metál.