"Je to můj první komiks book. Příběh o přátelství. Jedná se o dva texty, které jsou ve vzájemné interakci. Prvním textem jsou básně mé kamarádky squatterky, která žila částečně v Holandsku a částečně v Praze. Napsala básně, které výstižně odrážejí techno kulturu a kulturu travellerů. Jsou plné cestování, sexu a drog. Zároveň jsem je ale nechtěla prezentovat jen tak, aby to lidé četli proto, že je to squatterka. Nechtěla jsem, aby se na ni lidé koukali jako na nějaké zvíře v zoologické zahradě a exota. Dala jsem tedy její texty dohromady s dětskou knížkou, kterou napsal můj nejlepší kamarád Martin, když mu bylo osm let. On si přečetl Vinnetoua, který na konci knihy zemře. Osmiletý chlapec z toho byl tak nešťastný, že dopsal svůj alternativní konec knihy do velkého sešitu, který se jmenuje Moje kniha Vinnetou."

zdroj: www. logrmagazin.cz

Na web stránkách ToyBox je reportáž o tom, jak se byla podívat v tiskárně, když se Vinnetou tisknul:

Dneska ráno, celkem brzo mi zazvonil telefon, a já jsem tušila, o co jde. Paní z tiskárny v Příbrami mi volá, že dnes začnou tisknout, a že jestli se chci podívat na barevnost obálky a vnitřních archů komiksu, že tam musím být ve tři.

Tak to je jasný, že jsem tam byla :)

Vzala mě na prohlídku celý tiskárny a já jsem si připadala jako v sedmým nebi.

Ve vstupní hale byl „Intertype“. Sazební stroj, kterej vypadá jako kdyby v něm seděli skřítci a tahali za provázky. Víte, jak fungoval?

Napsali jste písmeno jako na normálním psacím stroji, a on ho VYSÁZEL!!!

Úplně jsem na to koukala, a říkala si: Ježkovy voči, to neni snad možný. :)

No, a pak mě tady paní Moravová vzala „do výroby“ a to jsem koukala taky.

Já jsem totiž nikdy předtím v tiskárně nebyla, akorát ve sklárně, ale tam to není tak dobrý.

Protože v tiskárně to všude voní barvou (Vokurko, sorry, já jsem ji zapomněla chytit do skleničky, ale pojedu se podívat ještě na to, jak se bude knížka vázat, takže na to už nezapomenu.) a jsou tam na paletách uložený kusy knížek. A takhle vypadá výrobní proces (teď teda pevně doufám, že nebudu jak můj táta, kterej každýmu, koho nezajímá včelařství, vypravuje o chlazení.)

Ale prostě chápate to… dva roky mýho života…:´)

„Tady,“ říkala paní Moravová, „se dělají kovolisty. Každá barva, kterou knížku tiskneme je na jednom hliníkovém plátu, a ty tady v téhle místnosti připravují.“

Okej, zatím žádnej velkej vodvaz.

Ale potom jsme šly do výrobní haly, kde vám do nosu vleze vůně barev a oči se vám chtě nechtě toulají po všem, co se tam tiskne – plakátech, stránkách knih, nejradši byste si tam sedli a všechno si to hrozně prohlíželi a četli.

celou fotoreportáž, (její dokončení a pochopitelně i s fotkama :-)) na http://toybox.cz/category/komiks/