A Václav Vacek je farář, jak má být. Protože každý dobrý farář musí být tak trochu "husita a protestant" ( a to i když je husita a protestant). Nemá co chodit s pánama, ať už jsou to páni světští nebo všelijací boží úředníci a cifršpióni. Mělo by být pro něj samozřejmé, že má raději vyhovět lidskosti než úřadu, který vidí věci často tak makro, až je člověk fuč. Ono to není snadné a duchovní správci, kteří to umí, jsou vzácné ptactvo.

Václav Vacek k němu patří. Jeho zájem o lidi je opravdový. A pak se od něj nechají celkem přirozeně budit z ospalosti, inspirovat k odvaze žít život vzpřímeně a zhluboka. Sám jde příkladem.  Za komunismu i dnes. Takový přístup má svoje zřejmá rizika. Zná to každý, kdo si vzal k srdci to Kristovo: nepluj s proudem, neboť ten splaví kdejaké hovno a zdechlinu.

Rozhovor je to nedogmatický, živý, přímý a povzbuzující asi hlavně pro křesťany, kteří neměli na lidského faráře štěstí. Pro mnohé z nich to může být kniha, u které si řeknou: a hele, jde to i jinak, křesťanství je možná něco jiného, než jen nebe, peklo, poslušnost jako v armádě, hrůza před kondomem a morální farizejství, které pomalu nabádá chlapce, aby si košili do kalhot zastrkovali klacíkem, aby se, proboha, nedotkli choulostivých míst.

Potřebuješ volnost, aby ses cítil dobře, aby ses mohl tázat a tvořit?

Svobody bylo za minulého režimu málo, proto nesvobodu nesnáším. Neměl jsem zapotřebí nosit dlouhé vlasy nebo zvláštní oblečení, ale bylo tolik věcí zdeformovaných, potlačených. Bytostně mi vadí, když někdo ubližuje druhému nebo někdo někým manipuluje. Vyvzdorovávali jsme si na komunistickém režimu, co jen šlo. Každý závan svobody mě těšil. Škoda, že na nás dospělých mládež nevidí, proti čemu je nutné se stavět dnes, co má smysl zpochybňovat, proti čemu je třeba protestovat.

A co to je?

Nespravedlnost. Závist a ujařmení. Nesvoboda. Je třeba se ozvat proti zlodějně, proti nadutým a sobeckým politikům, rasismu, hlouposti byrokracie, proti hracím automatům, nespravedlivému zacházení se zahraničními dělníky...Já neprotestuju proto, že bych potřeboval provokovat. Nemám rád konflikty. Nejsem programový revolucionář. Ale já to dělám z nouze, nemůžu jinak.

Nenamlouváš si to trochu?

Vezmi si příklad slovenského biskupa Róberta Bezáka. Jeho odvolání vypadá tak nespravedlivě! (padesátiletý arcibiskup - tedy nejvyšší církevní hodnostář katolického Slovenska -  byl v roce 2012 zhruba po roce odvolán z úřadu, žádný důvod nebyl uveden, spekuluje se o tom, že existovala potřeba odsunout biskupa do pozadí, protože po svém nástupu začal rozkrývat nekalé církevní účetnictví a hospodaření - pozn. OKA). Přitom důvod nebyl zřejmě ani jemu sdělen! Někteří církevní hodnostáři byli odvolání pro pefofilii a bylo to zveřejněno. Co mohl Bezák tak strašného povést, že jeho obvinění nemůžeme znát? Kanibalismus, incest? Jak to, že nemá možnost se hájit? V civilní společnosti jsme se toho konečně domohli. Máme soudy. A v naší církvi?