15. dubna 1971 napsala tehdy už světově slavné spisovatelce dvanáctiletá Sára Ljungcrantz první dopis, ve kterém Astrid Lindgrenovou stručně pozdravila a sdělila jí, že jednou bude herečkou. A požádala ji o hlavní roli v novém filmu, který se jistě bude o Pipi točit, protože ten, co už natočený je, se tedy vůbec, ale vůbec nepovedl a moc Sáru zklamal. Dopis končil zvoláním: Chceš mě udělat šťastnou? Pomož mi! Autorka, zavalená denně dopisy od dětských čtenářů (jen v pozůstalosti jich zůstalo 75 000), patřila sice ke spisovatelům, kteří se snažili na dopisy odpovídat. Dělala to pečlivě, ale každému dopisovateli jen jednou. To byla zásada a tu se Sárou porušila. Zaujala ji temperamentní výřečností, přirozenou inteligencí a určitým rebelantstvím. Nakonec si psaly třicet let, až do smrti Astrid Lindgrenové v roce 2002. Poslední dopisy už spisovatelka píše matce dvou dětí. Hned někde na začátku odhadla autorka mnoha dětských knih, že Sára nežije zrovna lehký život. A jak dosvědčuje dnes sedmapadesátiletá Sára Schwardtová, skutečně jí v dětství Lindgrenová pomohla najít pevnou půdu pod nohama.