Je v tom kus kumštu slušnou literární přílohu poskládat. Dlouhodobá a pečlivá respektí práce má ale své výsledky – z přílohy se stalo prestižní publikační místo české literatury a sami literáti tak téhle příloze vycházejí vstříc. Na editorech (letos jím byl J,H.Vitvar) pak je, aby osvědčili dobrou orientaci v českých luzích a hájích a taky čuch na případné zajímavosti z terénu. Z obsahu letošní zimní přílohy je patrné, že tak, jako ve společenských a ekonomických tématech, tak i v literatuře Respekt ví, která bije.

Editor v úvodu píše, že všem textům jsou společné dvě věci – téma lásky a to, že všechny texty jsou publikovány poprvé. K autorům vánoční přílohy si každý čtenář může připojit nějakou tu osobní poznámku nebo otazník. Třeba takhle: Petr Placák – co asi bude v textu o lásce, který toto „české monarchistické dítě“ připsalo knížeti Kralovi ze Schwarzenberga k osmdesátinám? Co čekat od textu Evy Turnové, když jako první se v její povídce oči zabodly do termínu „dobře vyrýsovaný poštěváček“? Jak píše člověk, který řídil České centrum v New Yorku a ve Vídni? A na jaře 2018 vyjde nová kniha Petry Hůlové Stručné dějiny Hnutí – v příloze ukázka. A jak se v Respektu cítí texty bestsellerové autorky Radky Třeštíkové?  A jakou lásku popisuje Cobainův žák Míra Pech? A proč se jeden ze dvou Rudišových kraťasů jmenuje Zuzano, ty děvko, moc tě miluju?  A jak se dělá stand-up do literární přílohy v podání Čokovoko Adély Elbel? A jak jde dohromady láska, motolská nemocnice a Borkovec? To všechno krásně, ale díky úmrtí Pavla Brázdy hořko-krásně, doprovázeno reprodukcemi obrazů jeho životní družky Věry Novákové. Tak tedy  - Respekt 51-52/2017