Meziřádky

Podzimní tři měsíce symbolizují pro čtenáře, nakladatele i knihkupce období nejbohatších knižních žní, a minoritní část této úrody je také básnická. Tento díl Meziřádků je proto věnován přehledu čerstvých i méně svěžích novinek pro ty, kteří si z oboru poezie chtějí vybrat mezi tituly původními i překladovými.

Chcete-li sáhnout po lety prověřené nadčasové klasice, budete pravděpodobně rovněž uspokojeni: v nakladatelství Vyšehrad vyšla například po dlouhé době znovu meziválečná trojice sbírek Josefa Hory Struny ve větru z r. 1927, o 4 roky mladší Tvůj hlas a Domov z r. 1932.
Nebylo by, zdá se, knižní sezony bez Máje. Jeho letošní podoba je doprovozena fotografiemi Romka Hanzlíka, držitele dvou ocenění Czech Press Photo, který na svých snímcích, jež toto vydání Máchova Máje ilustrují, zachytil máchův kraj: okolí Bezdězu, Ralsko a další místa spjatá s dějem neslavnější domácí vrcholněromantické lyrickoepické skladby a její legendou.
Rok 2017 je spojen s oslavami jeden a půl století od narození Petra Bezruče, které jsou zpečetěny vydáním autorovy nejznámější sociální balady Maryčka Magdonova ze Slezských písní. Kniha vychází v edici „Jedna báseň“ nakladatelství Běžíliška, která se zaměřuje na významná díla české i světové poezie s jedinečným výtvarným zpracováním. Maryčku Magdonovu výtvarně ztvárnila Andrea Tachezy.
Zajímavé jsou letos edice básnických spisů, z nichž bychom rádi upozornili na tři:

Jako nejvýraznější letošní básnický titul vůbec je vnímán výbor básní Ivana Blatného z let 1982 až 1990, který vyšel s titulem Jde pražské dítě domů z bia a obsahuje více než 400 neznámých básní z bohaté a stále nevyčerpané pozůstalosti tohoto básníka, z let 1982-1990. Básně doprovází soubor rovněž dosud nepublikovaných koláží Jiřího Koláře.
Značnou, ovšem také kritickou pozornost včetně polemiky na stránkách obtýdeníku Tvar sklidilo vydání kompletního díla Zbyňka Havlíčka, resp. třetí svazek jeho Spisů s titulem Veškerá poezie - Básnické dílo + juvenilie, bagately a dodatky s rozsáhlým poznámkovým aparátem editora Pavla Čepického, který čerpal přímo z autorových rukopisů a deníků. Vydání nakladatelství Dybbuk navazuje na první a druhý svazek díla z Torstu v letech 2003 a 4. Spor o Havlíčkovu pozůstalost a adekvátní způsob jejího zpracovávání zůstává otevřený.
K odvážnému kroku se odhodlalo nakladatelství Triáda, které vydává poprvé a rovnou v kritickém vydání básnické dílo Josefa Friče, totiž veškerou jeho tvorbu básnickou, prozaickou a překladatelskou. Jako první svazek spisů vyšly už na konci loňského roku v prvním kritickém vydání Fričovy Básnické sbírky, totiž Umělé květiny z r. 1937, Poslední milá, která byla vydána až r. 1965 a Na ulici, jež byla nalezena v pozůstalosti a knižně publikována r. 2002.
Z klasiků světové poezie se hodí upozornit na pozoruhodnou antologii Prokletí básníci německé poezie, která shrnuje vybranou ranou tvorbu největších moderních německých básníků: Gottfrieda Benna, Georga Trakla, Georga Heyma a Jakoba van Hoddise. O antologii se překladatelsky postaral a knihu opatřil doslovem básník Radek Malý.  Antologii, jež přináší také verše do češtiny převedené poprvé, ilustroval ji Pavel Preisner.
Dalšímu německému klasikovi, Raineru Marii Rilkovi, je věnováno nové vydání vrcholných básnických skladeb Elegie z Duina a Sonety Orfeovi. Na Elegiích autor začal pracovat už r. 2012 a byly dokončeny až o 10 let později: v deseti elegicko-hymnických zpěvech se Rilke snažil pojmout celé universum lidského bytí. Paralelně s Elegiemi psal Rilke také Sonety Orfeovi a obě díla jsou vnímána jako propojená. V českém překladu jednoho autora však vycházejí poprvé.
Kromě Baudelairových Květů zla bylo nově publikováno také kultovní Morgensternovo Koleno, opět v krásné produkci nakladatelství Běžíliška, s perokresbami Markéty Prachatické.
Verše psal po celý život jeden z největších zjevů moderního maliřství Marc Chagall. Výbor s titulem Krajina duše parafrázovala z ruštiny Danuše Kšicová, která se už bohužel jejich vydání nedožila. Dosud nejrozsáhlejší výbor z poesie dadaisty Tristana Tzary s titulem Mluvím já vlci přeložil a doslovem opatřil básník Petr Král.

Zřejmě nejvýznamnější básnický přírůstek v této kategorii tvoří další díl Poundových Cantos, tentokrát s číslem římská V. Italská Cantos byla napsána v italštině v r 44 a Ezra Pound je psal během internace v kárném táboře americké armády u Pisy, kde byl uvězněn v kleci a posléze v lékařském stanu. Kvůli obsahu těchto dvou zpěvů byla sebraná Cantos vydávána až do roku 1987 bez nich. „V českém vydání je uvádíme jako prolog Pisánských Cantos, jako výraz postojů, z nichž plyne i Poundovo věznění u Pisy a třináct let nuceného pobytu v ústavu pro duševně choré delikventy ve Washingtonu,“ říká anotace svazku a uvádí, že okolnosti vzniku této části rozsáhlé skladby jsou vylíčeny v závěrečném eseji Evy Hesse v tomto komentovaném vydání. O to, že Poundova Cantos jsou k dispozici v češtině, se dlouholetou překladatelskou prací zasloužila Anna Kareninová.

Unikátní je vůbec první anglický překlad reprezentativního výběru básní Bohuslava Reynka, který provedl Justin Quinn. Bohatý doprovodný materiál k vybraným básním a grafickým listům z let 1925 – 1971 s titulem The Well at Morning představuje Reynka jako básníka evropského formátu ve studii M. C. Putny a translatologickém eseji překladatele.  Knihu zdobí výběr 25 Reynkových grafik s komentářem Jiří Šerých.

A nakonec k současné domácí poezii: z nejmladší generace bychom upozornili na Volné verše 30letého Ondřeje Hanuse, které vydává Host. Autor byl dosud oceňován za verš vázaný, konkrétně sonety, mimo jiné i Cenou Jiřího Ortena. Nový básnický soubor lingvisty Miroslava Černého s titulem Silou psů vydává Perplex. I v této sbírce se Černý inspiruje svými cestami, ale i mýty a ságami celého světa. Závěrečnou částí s titulem Městys se uzavírá básnická tetralogie Martina Pocha. V centru čtvrtého dílo cyklu stojí nemocnice Motol. Nadšenou pozornost si získaly básně Elsy Aids, který nyní přichází se svou třetí básnickou sbírkou Kniha omezení. Za tyto verše byl autor nominován na mezinárodní Cenu Václava Buriana, jejíž druhý ročník dosud probíhá. Za výrazný hlas nejmladší básnické generace je považováno dílo Emmy Kausc, vlastním jménem Michaely Kašparové. Její básnický debut Cykly vyšel v edici finalistů Literární soutěže Františka Halase 2016.

Už desátou básnickou sbírku vydal nedávno psychiatr Michal Maršálek, nominovaný na Literu za poezii r. 2014. Červený otazník shrnuje verše z let 2013 až 16 a ilustruje ho 13 kreseb Jindry Vikové. Takto jsou také nyní společně vystavovány v galerii Havelka v Praze, kde proběhla vernisáž současně s křtem uvedení nového Maršálkova titulu.

Z generace střední přibyly básnické sbírky Michala Jareše Začátek eposu a Sylvy Fischerové Světový orloj. Verše ze čtvrté básnické sbírky Simony Rackové Zatímco hlídací psi spí byly oceněny nejen Drážďanskou cenou lyriky, ale nově také vítězstvím v česko-slovenské soutěži Básně. Její verše si lze přečíst také v nové antologii na pomoc obětem domácího násilí, zastoupené výlučně českými básnířkami. Svazek Sedm věků ženy  připravila Natalie Nera.