"Spousta lidí mi po vydání nové knihy říká: Našel jsem tam něco, co v originále nebylo – ty to přepisuješ?! Ne, ale dostal jsem svolení. Terry mi říkal, abych využil každé situace, kdy bude možnost udělat nový vtípek. Netvrdím, že mi nedá hroznou práci nějaký žertík zplodit, ale v zásadě – u těch běžných věcí – už to jde velmi dobře. Když se déle pohybujete ve světě spisovatelem vytvořeném, začnete vnímat jeho způsob přemýšlení. Odhadnete, jak vyrábí zápletky a legrace. Práce se stává snadnější. Ono se říká, že se překlad podobá ženě: buď je věrný a pak není pěkný, anebo je pěkný a pak není věrný. U mě bylo překládání výsledkem přirozeného procesu, kdy jsem si rozšiřoval slovní zásobu čtením. Na gymnáziu jsem inklinoval k přírodním vědám, takže jsem z angličtiny ani nematuroval. Nakonec mě k ní přivedl Tarzan. Jako velký milovník dobrodružného čtení jsem jednou v antikvariátu narazil na čtyři nebo pět paperbackových dílů, které v češtině nevyšly. Začal jsem jeden číst a luštil ho snad půl roku. V antikvariátech bylo téhle anglosaské literatury dost, ale neorientovalo se v ní snadno. Člověk se musel trefit buď podle obrázku, nebo podle anotace vzadu. Protože nejsem čistokrevný scifista, kupoval jsem všechno: westerny, detektivky, špionážní romány. Každý žánr kromě sci-fi, kde se objevují neustále nové vymoženosti a vynálezy, má určitý okruh používaných výrazů. Časem jsem je vstřebal. V osmdesátém šestém jsme s kamarádem zrenovovali Klub Julesa Verna na sci-fi klub. Mohl mít jen deset členů, abychom si mohli navzájem množit a vyměňovat materiály – do psacího stroje se totiž vešlo jen deset kopií ... "

Jan Kantůrek, zdroj: pratchett.eu

Čím je Zeměplocha tak výjimečná, že díky ní vlastně Pratchett prorazil?

To se dost těžko říká, ale myslím, že to má takové dva základy. Především je to typ literatury, o které se říká, že je to fantasy, protože tam jsou trpaslíci, trollové, mágové, čarodějnice a tak dál, ale má to ten humorný prvek, který se těžko hledá. Asi by se našla nějaká taková povídka, ale jiný takový rozsáhlý cyklus, který je na tomto humoru založený, snad na celém světě neexistuje. A druhá věc je to, co říkám já, že to není vlastně fantasy. Ony jsou to především humoristické romány maskované jako fantasy. A ten svět kolem nás je tak smutný, nebo spíš není veselý. Když dostanete do ruky knihu, která vás rozesměje, tak vám tím dá možnost aspoň na chvíli na tyhle neveselé věci zapomenout. To je to, co nám všem Terry Pratchett dal.

z rozhovoru Jana Kantůrka pro Radio Wave