Americký spisovatel Larry Loftis dokázal v románu Do lví tlamy naplnit požadavek na knižní bestseller. Jeho dílo osciluje na pomezí literatury faktu a thrilleru. Do lví tlamy nabízí neuvěřitelný životní příběh dvojitého britského agenta Duško Popova, špiona během 2. světové války. Luxusní hotely, kasina, krásné ženy – to jsou kulisy děje na válečném pozadí. Sám Duško Popov byl nejvýznamnějším a nejúspěšnějším dvojitým agentem, který kdy pro Velkou Británii v době války pracoval. Je mu připisována i část úspěchu na Dni D, invazi 6. června 1944 v Normandii. Za své zásluhy obdržel Řád britského impéria. Stal se rovněž inspirací pro spisovatele Iana Fleminga k vytvoření postavy agenta 007 Jamese Bonda.

Fleming byl často tázán, zda se nechal ke svému hrdinovi inspirovat skutečným člověkem. Jeho typickou odpovědí bylo, že lidmi, které potkal během války. Do svého úmrtí v roce 1964 nikdy veřejně neodkryl identitu muže, který se stal předobrazem Jamese Bonda. Až v roce 1974 oznámil Duško Popov světu, že agent 007 byl napsán podle něho.

 „Špioni jsou jedna ruka s beztrestností i s nepřítelem. Zrazují bez svědomí a zabíjejí bez zpovědi. Pokud špion nebyl zločincem před nástupem k tajné službě, stal se jím v jejích službách. Jak řekl jeden důstojník zpravodajské služby: „Musí být připraven stát se ničemou a být v jedné roli bezcitný a nečestný a v druhé čestný a tolerantní. Navíc musí být dobrý šoumen, nebo se o to alespoň snažit.“ To je citát z knihy. Duško Popov se na roli agenta hodil jako nikdo jiný. Pohrdal nacismem, byl velkým vlastencem a dokázal nosit různé masky – tu hrdiny, tu podvodníka či ničemy a zabijáka. Jeho statečnost byla obdivuhodná. Sám o sobě prohlásil: „Na mém životě mi záleží mnohem méně než na životě mé rodiny (...). Doufám, že budu naší společné věci i nadále užitečný a svými skromnými možnostmi přispěju k vítězství, které mě už samo o sobě učiní šťastným.“  Byl ale především šoumen, který dokázal vždy uniknout.    

Velitel britského Výboru pro špionáž Ewen Montagu o něm prohlásil: „Měl v sobě srdnatost, tvrdost a chladnokrevnou odvahu, jež mu umožňovaly vracet se do hlavního štábu německé tajné služby v Lisabonu a Madridu i v době, kdy už byl pravděpodobně prozrazen — jako by strkal hlavu do lví tlamy.“ Kniha Do lví tlamy se čte jedním dechem. Také dvakrát okouzlí. Zaprvé tím, jak se Larry Loftis dokázal přesně držet historických faktů, a zadruhé tím, jak uvolněně a srozumitelně dokáže psát o velmi složité válečné době a nepřehledném prostředí tajných služeb. Jeho kniha tak je přitažlivá nejen tím, co říká, ale i tím, jak to říká.