Vydáním románu Krev je můj chleba bych rád oslovil početné čtenářstvo F. Kotlety a dalších autorů „českého rodokapsu“. Pravděpodobně se to nepodaří, protože uvedené čtenářstvo je myslím dost ortodoxní a ví přesně, co chce, ale podobnost s oblíbenými krváky domácí provenience opravdu existuje: Krev je můj chleba je román, který má sympatického, silného, drsného a zlého hrdinu (s dobrým srdcem), a tento hrdina vypráví svůj příběh v první osobě a nešetří přitom hláškami. Nechybí ani boj muže proti muži, brutální násilí či milostný příběh.

Napsat dobrý román je velice těžké. Tedy příběh v rozsahu 300+ stran, který má logiku, hlavu a patu, sympatické postavy, nenudí, je přiměřeně věrohodný a zároveň dává fantazii prostor rozletět se za hranice všedního života, nevyhýbá se popisu zla, ale přesto dodá čtenáři pozitivní energii, postraší ho, rozesmutní i pobaví, donutí ho hltat stránky a nakonec, když ho vyplivne z té poslední, ho zanechá s vědomím, že si hrdiny zamiloval – to je podle mě opravdu výkon.

Lairdu Barronovi se podle mého názoru tohle všechno podařilo, a proto jeho knihu vydávám. Myslím si, že Krev je můj chleba je román o spoustě věcí, ale možná nakonec to nejdůležitější, oč v něm jde, je přátelství. A přátelství, jak zpívají legendární Ženy, to je někdy víc než láska.

Jakub Němeček, nakladatelství Gnóm!