Ta, co napsala Dívku na koštěti - Hermína Franková

/ Tomáš Weiss

Hermína Franková (1928) debutovala v časopisech Host do domu a Plamen, kde byla v 60. letech členkou redakční rady. Už v prvních povídkách (vyšly pak pod názvy Děti platí polovic a Plavčík a sardinky) měla blízko k dětskému vnímání nelehkých životních situací a stala se jednou z představitelek nové vlny v prozaické tvorbě pro dětské a mladé čtenáře. Teď ji vychází další kniha - Slečna Florence a pátrací četa.
Hermína Franková (1928) debutovala v časopisech Host do domu a Plamen, kde byla v 60. letech členkou redakční rady. Už v prvních povídkách (vyšly pak pod názvy Děti platí polovic a Plavčík a sardinky) měla blízko k dětskému vnímání nelehkých životních situací a stala se jednou z představitelek nové vlny v prozaické tvorbě pro dětské a mladé čtenáře. Teď ji vychází další kniha - Slečna Florence a pátrací četa.

Nikdy ji nebavilo psát o neplechách třídních nepřátel, což bylo tehdy pro mnohé oblíbené téma. A proč zrovna čarodějnice jsou oblíbenými hrdinkami jejího psaní? „Holky tenkrát nosily tak trhlé účesy, že nevypadaly jako typické žákyně socialistické školy třeba ve Vršovicích. Proč by některá z nich nemohla být čarodějnice? Ale jak se sem dostala a jak by si v našem světě počínala? Napsala jsem tehdy krátkou pohádku Čarodějnička na koštěti, kterou vydala Mladá fronta. Protože vzbudila zájem, rozšířila jsem ji na synopsi a nakonec na filmovou  povídku. Bohužel zrovna přicházela doba, kdy už jsem nesměla publikovat, a tak vedoucí filmové skupiny Ota Hofman našel řešení: scénář napsal Miloš Macourek a já byla uvedená jako autorka námětu. Tak spatřil film Dívka na koštěti světlo světa,“ vzpomíná Hermína na film, který ji díky Saxaně proslavil.

O čem vypráví její zatím její nejnovější knížka pro děti Slečna Florence a pátrací četa? O tom, jak tentokrát čaruje vysloužilá kadeřnice slečna Florence, která se do vsi přistěhuje z Prahy a provádí tam zázraky svými „vyučenými“ nástroji, až celá vesnice žasne. Kadeřnickým  křeslem, fénem a obrovským hřebenem – který jí darovala na rozloučenou vděčná kadeřnická obec - zneškodní nebezpečné zloděje v době, kdy je vesnice opuštěná. Všichni totiž slaví konec masopustu a převlečení za maškary jdou v průvodu mimo vesnici. A proč vůbec slečna Florence do vsi přijela? „Hledá prastaré tolary, které tu někde mají být ukryté. A kolem pátrání po mincích se najednou děje plno divných věcí, například začne strašit a lidem – tedy všem kromě pátrací čety, tedy Hanky a Pepíka – vstávat hrůzou vlasy na hlavě. Je toho hodně, co se v příběhu najednou děje, nejlepší však bude, když si to děti samy přečtou,“ říká Hermína Franková.

z textu Dany Mojžíšové pro český PEN klub

Další články

Dobrodružství, které nevymyslíš! Miloš Doležal ve své knize Pepito, (ne)plivej! vypráví příběh, který se skutečně stal. Dnes již nezjistíme, zda velbloudice utekla z nějakého rozprášeného cirkusu, sovětským či rumunským jednotkám, anebo byla kořistí z německé zoo, nicméně akce, kterou pohledští a brodští skauti podnikli, je naprosto jedinečná. Dovedli velbloudici v červnu 1945 z Havlíčkova Brodu do pražské zoo a zachránili tak Pepitu (později přejmenovanou na Junačku) před utracením.
Aktuality

V červnu roku 1945 kráčela velbloudice Pepita v doprovodu skautů z Vysočiny do Prahy

Dobrodružství, které nevymyslíš! Miloš Doležal ve své knize Pepito, (ne)plivej! vypráví příběh, který se skutečně stal. Dnes již nezjistíme, zda velbloudice utekla z nějakého rozprášeného cirkusu, sovětským či rumunským jednotkám, anebo byla kořistí z německé zoo, nicméně akce, kterou pohledští a brodští skauti podnikli, je naprosto jedinečná. Dovedli velbloudici v červnu 1945 z Havlíčkova Brodu do pražské zoo a zachránili tak Pepitu (později přejmenovanou na Junačku) před utracením.
 | Český rozhlas
Dají se knihy číst i třeba po sto letech od vydání? Tak jistě - technicky jistě ano, ale jsou schopny vyvolat čtenářský zážitek? Není nakonec klasika jen něco jako trilobit, o kterém je dobré vědět, je třeba ho umět školně popsat a zařadit - ale až na pár specialistů nás zase doběla nerozpaluje? Navíc - všechno je dneska jinak - co např. s Čapkem nebo Gončarovem? A zkusili jste poslední dobou napřímo nějakou klasiku?
Aktuality

Číst dnes klasiku? Zkuste to, čtenářská překvapení nejsou vyloučena

Dají se knihy číst i třeba po sto letech od vydání? Tak jistě - technicky jistě ano, ale jsou schopny vyvolat čtenářský zážitek? Není nakonec klasika jen něco jako trilobit, o kterém je dobré vědět, je třeba ho umět školně popsat a zařadit - ale až na pár specialistů nás zase doběla nerozpaluje? Navíc - všechno je dneska jinak - co např. s Čapkem nebo Gončarovem? A zkusili jste poslední dobou napřímo nějakou klasiku?
 | Tomáš Weiss
Zná to každé knihkupectví a knižní distribuce - ne březen, ale prosinec je měsíc knihy.  O přizeň se v tu dobu začne ucházet nejvíc novinek za celý rok. Na knižním trhu je tlačenice jako na startu Jizerské 50. Tlačí se tam mimo jiné i tyhle novinky z Arga.
Aktuality

Nesem vám Argo novinky, haleluja!

Zná to každé knihkupectví a knižní distribuce - ne březen, ale prosinec je měsíc knihy. O přizeň se v tu dobu začne ucházet nejvíc novinek za celý rok. Na knižním trhu je tlačenice jako na startu Jizerské 50. Tlačí se tam mimo jiné i tyhle novinky z Arga.