Dušan Taragel, Józef Gertli Danglár: Pohádky pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče

Groteska a nadsázka patří v dětské literatuře ke klasice úspěšných výrazových prostředků. Humor nesmyslu je živnou půdou pro fantazii dětského čtenáře, může být zkarikován až do obrovských, téměř obludných rozměrů a stále je vtipný a zábavný. Pohádky pro děti od slovenského autora Dušana Taragela jsou četbou, jejíž výjimečnost spočívá v neustálé přítomnosti nečekaného humoru, v mnoha případech velmi černého. Například neposluchové zde končí v prasečím chlívku (protože se nemyjí), mají v břiše buben od pračky, se kterým nakonec vystupují v cirkuse (protože jedli tolik zmrzliny, že jim žaludek zamrzl a musel být nahrazen náhradním dílem), odnese je strašidlo ÖZROTTÖ (kvůli jejich pažravosti), nebo jim, pro jejich žalování, zdřevění jazyk. Ustaraní rodiče a příbuzní se většinou snaží své malé miláčky zachránit, ale oni stále umíněně trvají na oblíbených zlozvycích. Děti se rády smějí grotesce a zveličení, proto měly bizarní Pohádky pro neposlušné děti takový úspěch u slovenských čtenářů a okamžitě se zařadily mezi bestsellery.

Maja Lunde: Sněhová sestřička

Úskalí mnoha dětských publikací spočívá v souznění textu a ilustrací. Ani jedna stránka nesmí vyčnívat, měly by jít spolu ruku v ruce a přitom každá přinést něco osobitého. To se norskému duu podařilo a díky této souhře je Sněhová sestřička výjimečná. Vyprávění Maji Lunde zůstává citlivé, momenty, kdy se i dospělému zaleskne v oku slza, vyvažují v jiných pasážích rychlé tempo a jemný humor. Lunde ukazuje, že věk není metrem moudrosti a že v těžkých situacích jsou děti často lepšími průvodci než rodiče. V Juliánově příběhu nenajdeme mobily ani počítačové hry, ale můžeme si ho snadno přenést do svého města nebo ulice. Lunde vytvořila ideální kombinaci pohádky, nostalgie a současně neúprosné reality.

Snové a melancholické ilustrace Lisy Aisato vystihují, jaké jsou děti – otevřené, spontánní a nic nepředstírají. Aisato kombinuje drobnější obrázky doprovázející text s celostránkovými kresbami, nad nimiž se čtenář musí zastavit a do vyprávění v ten moment vstupuje jinými dveřmi. Vtáhnou ho promyšlenou barevností, která střídá tlumené tóny tiché domácnosti se zářivostí Vánoc. Z detailů upoutají především oči, v nichž se zračí vše, čím hrdinové uvnitř sebe procházejí.

Výpravnost knihy nespočívá jen v ilustracích, ale i v měnícím se barevném podkladu stránek, předznamenávajícím atmosféru děje. Výrazné grafické zpracování i kvalitní papír se sice promítly do vyšší ceny, ta však má své opodstatnění. Sněhová sestřička neskrývá ambice stát se klasickým příběhem, k němuž se čtenář bude vracet.

V čase Vánoc pocity, nálady i vůně najednou zintenzivní, i dospělí jsou empatičtější, vzpomínají na ty, kteří už tu s námi nejsou, na minulost a dávná přání. Sněhová sestřička dovolí všem, aby se na chvíli přestali kontrolovat a pustili k sobě v plné síle své radosti i starosti. Díky Sněhové sestřičce si uvědomíte, že všichni potřebujeme pohádky, zvláště o Vánocích, a že se za to nemusíme stydět.

Barbora Grečnerová, ukázka z textu pro iLiteratura.cz

Sven Nordqvist: Fiškus a vánoční skřítek

Děda Pettson sdílí domácnost s upovídaným kocourem Fiškusem, na kterého nedá dopustit, i když je s ním někdy těžší domluva než s rozmazleným dítětem. A tak když jeho milovaný kocourek prohlásí, že k blížícím se Vánocům si přeje jediné – spatřit na vlastní oči vánočního skřítka –, amatérský vynálezce se rozhodne mu to přání stůj co stůj vyplnit. Několik týdnů trvající tajná práce na mechanickém skřítkovi ovšem dědu Pettsona pořádně vyčerpá a s jejím výsledkem pořád není spokojen. Nebyly by to však Vánoce, čas zázraků, kdyby se starému farmáři s dobrým srdcem na poslední chvíli nedostalo tajemné pomoci…

„Pettson a Fiškus jsou páreček, který si nemůžete nezamilovat: na jedné straně rázovitý, ale láskyplný muž, na straně druhé zvídavý kocour připomínající neřízenou střelu.“ – Newsbeezer.com