Ve srovnání s filmovou verzí obsahuje další důležité peripetie z Boženina života, jež se do minisérie nedostaly, např. jak Němcová přišla k četbě první česky psané knížky a proč se nadchla pro Prahu, co ji inspirovalo k napsaní některých známých děl, jak připravovala svého manžela na vstup do politiky. „Aby byl Boženin obraz plastičtější, nechávám na Boženu místy nahlížet jiné postavy, které ji vidí ze své perspektivy,“ doplňuje autorka.

V knize stejně jako v minisérii tvoří hlavní linii bouřlivý a složitý vztah inteligentní a svobodomyslné ženy s o patnáct let starším úředníkem Josefem Němcem. Wlodarczyková zbavuje Němcovou nálepky světice a rehabilituje jejího manžela, často považovaného za despotu. „Že vztah Němcových nebyl tak černobílý, jak se vžilo, jasně potvrzuje jejich korespondence. Zažili spolu dobré i zlé časy. Josef byl popudlivý cholerik, ale Božena ho často popichovala. Jejich manželství přežilo i její nevěry. Josef byl zastáncem konzervativních hodnot, ale na druhou stranu si vzal mladou dívku, jež se od základu vymykala všemu, co uctíval. Jako manželé měli ovšem Němcovi velký dar, který je držel pohromadě: společné ideály. A dost možná, že kdyby Josefova pracovní kariéra nebyla náhle přerušena kvůli jeho politickým aktivitám, v nichž ho ostatně Božena podporovala, nemuseli by oba v posledních letech Boženina života procházet takovým strádáním,“ domnívá se Wlodarckyová a dodává: „Musela být oslnivá. Pohotová a vtipná. Nebyla mstivá, netrpěla komplexy, nedržela v sobě zášť.“

Román Božena se dá číst také jako zpráva o touze citlivé a inteligentní ženy po svobodě a o konfliktu mezi snem a realitou. Je to vyprávění o ženě, která by ráda cestovala tam, kde „rostou pomeranče“, a která chtěla zažít dokonalou a ničím neomezovanou lásku – leč osud rozhodl jinak.