Vratislav Brabenec - k osmdesátinám si nadělit novou básnickou sbírku
Vráťa Mravenec...
Vráťa Mravenec, jak mu říkal Pavel Zajíček, je jednou z mytických postav českého undergroundu, ale hlavně člověk, jenž na prahu věku, který mu už čtyřicet let nikdo nepředvídal, s klidem sleduje mravenčení kolem a skrze neřesti nasává inspiraci. Jak rád říká: „Kdybych místo toho rumu, co jsem v životě vypil, ty peníze šetřil, to by bylo rumu!“ Je glosátorem nejobyčejnějšího života: „Nejlepší zubař je chodník!“, ale i filosofem běžného dne: „Text skladby Co znamená vésti koně je báseň složená z takovejch básnickejch obrazů. Ale když to překládal Paul Wilson, dal tomu název Leading Horses a říkal, že v angličtině je to takový přísloví, že i když odvedeš koně k vodě, neznamená to ještě, že se napije. Tomu já moc nerozumím, já se napiju vždycky!“
Je taky bezedným vypravěčem příběhů z kategorie „to nevymyslíš“: „Přijel jsem do Prahy, seděl v hospodě U Svitáků, kam jsme tehdy chodili, tam byl nějakej Láďa Bém a říkal, ‚Hele můj dvanáctiletej syn viděl Atentát na kulturu a ptal se, co je to za lidi. Tak mu říkám, že vás znám od Svitáků: to je Mejla, tohle Vráťa. A on se ptá: To jsou skutečný lidi? No, já s nima chodím ke Svitákům na pivo. A pak se osmělil: Hele nevadilo by ti, já bydlím tady za rohem, že bych skočil pro kluka, on by si chtěl na tebe šáhnout, jestli jsi skutečnej.‘ A ten malej kluk tam pak seděl s náma u stolu a posvátně na mě od tý limonády koukal.“
Ale je i praktickým rádcem: „Pokud děláš nějakou práci, která nemá smysl a nebaví tě, tak radši nedělej nic. Dělat něco, co je blbost, co vlastně nesnášíš, znamená prožít svůj život v nenávisti, v nasrání, možná třeba mezitím i zbohatneš, ale přitom nejsi vůbec šťastnej. A proto je tak sereme, protože my umíme bejt šťastný.“ Prostě, sedět s Vráťou u stolu je jako sedět s Vidoucím a Vědoucím, ale tak nějak mimochodem, kterej k tomu přišel jako slepej k saxofonu. Jeho největší obavou je momentálně to, aby nepřišel domů z hospody a nenašel se tam mrtvej. Tak všechno nejlepší k osmdesátinám a ještě aspoň jednou tolik!
Vladimír "Lábus" Drápal