Dokud mohl, pořádal svoje Antidiskotéky. Vlastně strašně archaické pořady v časech digitálních a streamovacích. Přivezli ho autem, sedl si před zpravidla vyprodaný sál, pouštěl hudbu a k ní vyprávěl svým medovým výrazným hlasem a dikcí. Pokud pouštěl nahrávky domácích interpretů, osobních historek bylo nekonečně. Celoživotní sportovec, chodící encyklopedie české populární hudby. Znalec opery. člověk s velkým respektem mezi kolegy. Pro své vysoké číslo bot indiánským jménem Velký Mokasín.

Jak Lanďák zachránil Audienci (Ze vzpomínek Jiřího Černého)

To, že jsem se dozvěděl dopředu o natáčení Audience, byla náhoda, ale úžasná. V Podkrkonoší, poblíž Havlova Hrádečku, jsem v jedné vesnici v roce 1976 dělal pořad o Beatles, bylo tam narváno, a před začátkem za mnou přišel nějaký kluk a říkal, že je tady Landovský s Havlem. A už se hnal Lanďák, který nikdy neměl problémy s tím kohokoliv oslovit. To třeba Karel Kryl se bál, aby mi nezpůsobil nějaké potíže, dopisy podepisoval  Spálená záclona, Kamila a podobně. Lanďák přišel: „Hele, Jirko, my jsme tady s Havlem, posadíš nás někam?“  Na jednu stranu jsem byl moc rád, že mě uvidí při práci, protože mužští se mají znát podle práce a ne podle toho jak sedí u piva. Sedli si do první řady, zdálo se, že byli spokojeni. Byli jsme domluveni se sochařem Jiřím Seifertem, že po pořadu pojedeme k němu a uděláme si mejdan. Připadalo mi, že nic jiného se ten večer nemůže stát. Ale přišel Lanďák, že nic takového, že Václav Havel musí pracovat. A vyslepičil mi, že druhý den točí Audienci, že se na to Havel musí vyspat. Lanďák, pro kterého se den a noc většinou nedaly rozeznat! Nerad jsem se tomu podvolil, Havel také dost nerad. Byl to sice precizní pracant, ale noční posezení měl rád, a teď by tam byl jako v pelíšku uprostřed lidí z Podkrkonoší, kteří ho všichni milovali, ale Lanďák na tom trval, taky šoféroval, nepil, takže se sebrali a v noci odjeli do Prahy. Druhý den Audienci v domácím studiu Vladimíra Merty, snad to bylo v kuchyni, natočili.