Státní cena za literaturu a překlad je udílena od roku 1995. Bývá určena k ohodnocení buď významného původního díla české literatury, nebo dosavadní tvorby, podobně v oblasti překladu buď k ohodnocení významného literárního překladu z cizího jazyka do češtiny, nebo za dosavadní činnost v oblasti překladu literárních děl.

Prozaik, dramatik, esejista a novinář Jiří Kratochvil vystudoval obor český a ruský jazyk na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzity Jana Evangelisty Purkyně) v Brně. Pracoval jako učitel a knihovník, od roku 1970 pak pouze v dělnických povoláních, od roku 1983 v Krajském památkovém středisku, v letech 1991–1995 v literárně-dramatické redakci ČRo v Brně. Od roku 1996 je spisovatelem na volné noze. Kratochvilův osobní i profesní život výrazně ovlivnila emigrace jeho otce Josefa do USA (1952) a exilová činnost jeho strýce Antonína Kratochvila, spisovatele a redaktora, prezidenta exilového PEN klubu. Od poloviny 60. let začal publikovat své texty v literárních časopisech a spolupracovat s ČRo, od roku 1970 vycházel už jen v samizdatu nebo v exilu, jeho první „oficiální“ kniha byla vydána až v roce 1990. Za svoji literární činnost dostal několik cen: Cenu Toma Stopparda (1991), Cenu českých knihkupců (1993), Cenu Egona Hostovského (1996), Cenu Karla Čapka (1998), Cenu Jaroslava Seiferta (1999), Cenu města Brna (2000), Cenu Společnosti pro vědu a umění (2004), cenu Magnesia Litera za prózu (2020). Jeho knihy byly přeloženy do více než patnácti jazyků.

Jarka Vrbová vystudovala norštinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Přeložila stěžejní díla autorů jako K. Faldbakken, J. Gaarder či A. Lindgrenová. Za překlad knihy Tajemství karet Josteina Gaardera byla v roce 1998 zapsána na Čestnou listinu IBBY. V roce 2010 obdržela za svou překladatelskou činnost prestižní státní titul norského krále „Rytíř první třídy řádu za zásluhy“. I když si čas od času „odskočila“ k přednášení na katedře skandinavistiky FF UK nebo k tlumočení, vždy se k literatuře velice rychle vrátila – a tak je tomu dodnes. Poprvé na sebe jako na talentovanou překladatelku moderní skandinávské literatury výrazněji upozornila v roce 1985 zdařilým převodem psychologického románu Adamův deník norského spisovatele Knuta Faldbakkena; v posledních letech čeští čtenáři s napětím očekávali každý její další překlad syrových příběhů výrazného Nora Roye Jacobsena. Za vrchol zdařilé překladatelské ekvilibristiky J. Vrbové lze patrně považovat dvě novely Tomase Espedala (Jít; Proti umění), na třetím Espedalově textu v současnosti pracuje. Počet titulů, které J. Vrbová převedla do českého jazyka, překročil několik desítek a všechny jsou přeloženy na vysoké profesionální úrovni. Tato „dáma českého překladu“ dokazuje, že pokud člověk chce, může si udržet tu nejvyšší laťku po celý život.

Porota Státní ceny za literaturu

Michala Čičváková, České literární centrum

Libuše Heczková, literární historička, ředitelka Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK

Zuzana Jürgens, literární historička, editorka, ředitelka Spolku Adalberta Stiftera

Milena Šubrtová, literární historička, kritička, vysokoškolská pedagožka (MU)

Jan Šulc, literární historik, editor

Vladimír Trojánek, kulturní publicista, editor

Jan Wiendl, literární historik, editor, Ústav české literatury a komparatistiky FF UK

Porota Státní ceny za překladatelské dílo

Ingeborg Fialová-Fürstová, germanistka, vysokoškolská pedagožka (UPOL)

Jiří Holub, hispanista, překladatel

Petr Komers, vietnamista, překladatel

Michala Marková, anglistka, překladatelka

Denis Molčanov, sinolog, překladatel

Miroslav Tomek, ukrajinista, překladatel

Magdalena Wagnerová, nakladatelská redaktorka

zdroj: mkčr