Peter. S. Beagle: Poslední jednorožec

Slavná kniha plná poetiky, čar a kouzel, v sobě skrývá také spoustu lehce humorného nadhledu. Hravý a důvtipný jazyk učinil během několika generací z poutavého příběhu jednorožky pátrající po osudech svých ztracených druhů kult. Velkou měrou k tomu přispěl i stejnojmenný animovaný film. Poslední jednorožec je románem pro čtenáře jakéhokoli věku, stačí mít srdce na správném místě a chuť nechat se okouzlit.

Jednorožka sídlila v šeříkovém lese a vedla osamělý život. Byla nesmírně stará, třebaže o tom neměla zdání, a její původní bezstarostná běl mořské pěny přešla do bílé barvy sněhu snášejícího se za měsíčné noci. Oči si však zachovala čiré, beze známek únavy, a dovedla běhat rychlostí stínu míhajícího se na mořské hladině. Ani v nejmenším se nepodobala rohatému koni, jak bývali jednorožci zhusta zobrazováni; byla menší a měla rozeklaná kopýtka. Oplývala prapůvodní, nejstarší a nejdivočejší ladností pohybů, jaké se koním nikdy nedostávalo, vysoká z ní měla sotva stín a divoké poskakování koz vedle ní působilo jako výsměch.

Neil Gaiman: Severská mytologie II. - III.

Severská mytologie v podání Neila Gaimana je ještě mytičtější než kdy předtím. Je proto pochopitelné, že autorův dvorní adaptátor Philip Craig Russell neváhal a převedl bestseller do komiksové podoby. Setkejte se znovu s Ódinem, Freyjou, mocným Thórem, zlotřilým Lokim a všemi dalšími. Druhou a třetí knihu vydáváme v jednom svazku, takže dostáváte dvojitou dávku severských mýtů.

Celá Severská mytologie sice zjednodušuje, ale přesto podává poměrně ucelený pohled. Pro člověka, který se v božstvech Severu vůbec neorientuje, a problematiku zná tak maximálně z filmů od Marvelu, to může být velmi slušný odrazový můstek. Ostatně proto nejspíš kniha i komiks vznikly.

z receneze na Čtení pod lavicí

Petr Herynek, Petra Koubínová: Svatby

Věděli jste ale, proč se na novomanžele hází rýže nebo obilí, proč se nevěsta přenáší přes práh a proč se rozbíjí talíř? Co přesně symbolizuje prstýnek a jak se vyvíjela svatební oznámení? Potřebujete se trošku zorientovat v květomluvě, abyste vybrali ty správné květy do svatební kytice i pro celý slavnostní den? Chtěli byste obřad ozvláštnit nějakým originálním, třeba i pozapomenutým svatebním zvykem? Rádi byste hosty překvapili nápaditou výzdobou nebo do menu zařadili ne úplně běžný pokrm? Potřebovali byste nějaké vodítko, abyste v harmonogram svatebního dne na nic důležitého nezapomněli? Ať už plánujete svatbu striktně tradiční, nebo se chcete vyhnout všem svatebním klišé, autoři této knihy – oba mistři svého oboru – přinášejí mnoho inspirativních nápadů, kterými by rádi přispěli k tomu, abyste na svatební den rádi vzpomínali i po mnoha letech.

Termín „zasnoubení“ znalo již římské právo, je to zatímní slib dvou osob, že spolu vstoupí do manželství. Dříve byly zásnuby minimálně na stejné úrovni jako svatba. Byl to první krok, oznámení známým a příbuzným, kolegům, lidem v obci, že se něco velkého chystá, že se připravuje svatba. Vidíme to v mnoha filmech, divadelních hrách. Když byla nevěsta požádána o ruku, mohou se konat zásnuby. Obvykle je to v místě bydliště rodičů budoucí nevěsty, kam je ženich pozván na společný oběd nebo na večeři. Ženich přinese dvě kytice. Větší pro maminku nevěsty, menší pro snoubenku.

Maria Turtschaninoff: Usedlost

Přes čtyři století sledujeme osudy jedné rodiny na jednom místě, ale není to tradiční kronika – Usedlost mluví mnoha hlasy, každý je naprosto originální, má svůj rytmus a poetiku. A nevyprávějí jen lidé: stejnou důležitost může mít i chleba, kámen, ptáci nebo rostliny. Kořeny lidí a lesa se proplétají v hlubinách země. Román připomíná, odkud jsme přišli, a vybízí k úvahám o tom, co po sobě zanecháme budoucím pokolením.

Jednomu vojákovi ze západní poloviny království přislíbila koruna odměnou za věrné služby pozemky na východě. Vydal se lodí přes moře do nedávno založeného města Kokkola a pokračoval podél řeky, až dorazil do malé vesnice. Neměli tam ani kostel a celá obec, rozesetá po širém okolí, čítala pouhých patnáct domácností. Poptával se na cestu a lidé, které potkával, mluvili švédsky jako on, ale našli se i tací, kteří odpovídali finsky. Půda, již mohl od nynějška obdělávat, se nacházela na nejvýchodnějším okraji obce. Věděl, že obydlí si musí postavit sám, to mu však v nejmenším nevadilo. Procházel hustým a temným lesem, úplně jiným než listnaté lesy v jeho rodném kraji. Dříví na pěkné stavení tu bylo dost. Koruny stromů šuměly jako moře, po kterém se plavil cestou do války. Ve válce si vedl dobře, získal si důvěru a úctu důstojníků i řadových vojáků. Nenarodil se však, aby zabíjel a plenil. Narodil se, aby v rukou držel rýč, motyku a pluh. Během svého putování občas nářadí cítil v dlaních.