Chiara Marletto: Věda možného a nemožného

Existuje obrovská třída věcí, které věda dosud téměř zcela opomíjela. Jsou klíčové pro pochopení fyzické reality jak v každodenním životě, tak na úrovni jevů, jimiž se zabývá fyzika, přesto se tradičně předpokládalo, že je nelze zahrnout do souboru vědeckých vysvětlení. Nejsou to fakta o tom, co je, ale o tom, co by mohlo být (kontrafaktuály). Podle fyzičky Chiary Marletto se zohlednění kontrafaktuálů může stát příslibem revoluce ve způsobu formulování základních fyzikálních poznatků a poskytnutí vhodných nástrojů pro řešení nových technologických výzev – od dodání nové generace zařízení pro zpracování informací přes univerzální kvantový počítač až po návrh umělé inteligence.

Fyzikální zákony, jako například ty v našem vesmíru, které nejsou speciálně určeny nebo uzpůsobeny k zachování něčeho konkrétního, kromě základních jednotek, budu nazývat ne-designové zákony. Podle ne-designových zákonů se komplexní soubory atomů, jako například skály, neustále mění díky vzájemné interakci se svým okolím, což způsobuje ustavičné změny v jejich stavbě. Z hlediska zachování stavby způsobuje většina této vzájemné interakce chyby ve formě malých závad, což časem vede k poškození každé komplexní struktury. Pokud nezasáhne něco, co těmto chybám zabrání a opraví je, celá struktura nakonec zmizí nebo se zhroutí. Čím složitější celý systém je a čím více se liší od základních prvků, tím těžší je vyvažovat chyby a udržovat ho v existenci.

Joseph Campbell: Masky bohů 1 - Primitivní mytologie

Primitivní mytologie je prvním dílem monumentální čtyřsvazkové série předního světového komparativního mytologa Josepha Campbella Masky bohů. Nové vydání této knihy, jež poprvé vyšla v roce 1959, začleňuje aktuální vědecké poznatky na poli archeologie, antropologie a psychologie a tvoří součást Sebraných spisů Josepha Campbella.

Srovnávací studie mytologií světa nás nutí pohlížet na kulturní historii lidstva jako na jediný celek, protože zjišťujeme, že témata jako krádež ohně, potopa, země mrtvých, zrození z panny a vzkříšení hrdiny se vyskytují na celém světě – všude se objevují v nových kombinacích jako prvky kaleidoskopu, ač jich je jen pár a vždy jsou stejné. Kromě toho: zatímco v příbězích vyprávěných pro potěšení jsou taková mytická témata pojímána lehce – očividně v duchu hry –, objevují se rovněž v náboženských kontextech, kde jsou přijímána nejen jako skutečně pravdivá, ale také jako odhalení pravd, jichž je celá kultura svědkem a z nichž odvozuje svou duchovní autoritu i světskou moc. Dosud se neobjevila žádná lidská společnost, v níž by takové mytologické motivy nebyly opakovány v liturgiích, interpretovány proroky, básníky, teology či filozofy, představovány v umění, oslavovány v písních a extaticky prožívány v povzbuzujících vizích.

Šigeru Mizuki: Kitaró - limitovaná edice

Kitaró patří k nejznámějším a nejvydávanějším příběhům manga v Japonsku. Již v roce 1954 na sebe Mizuki upozornil prvními povídkami o klukovi jménem Kitaró, pocházejícím z duchařského rodu ze hřbitova, a konfrontujícím každodenní život jak s moderní společností o překot se měnícího Japonska, tak s mizejícím světem „tradičních“ japonských strašidel jókai (nebo obake) a záštných zjevení nebo duchů júrei.

Mizuki (1922 - 2015) byl studentem umění, když v roce 1942 narukoval do války a byl poslán bojovat na Novou Guineu. Tam přišel o levou ruku a zažil scény, jež ho pronásledovaly po zbytek života. Výtvarný debut zažil v roce 1957, kdy začal kreslit a psát mangy, v nichž se snažil vylíčit americké bombardování Japonska, zneužívání a týrání, které on i další rekruti museli vytrpět od císaře uctívajících velitelů během války, a vytvořil také biografii Adolfa Hitlera. V roce 1979 ilustroval dílo "Temnota jaderného reaktoru ve Fukušimě" o životě dělníků v jaderné elektrárně Fukušima. Tu v březnu 2011 zničilo zemětřesení a cunami, jež způsobily jadernou katastrofu. Nejznámější ale byl asi díky manga sérii Ge-ge-ge no Kitaró o dobrodružstvích mladého ducha, který bojuje s celou řadou příšer. Podle těchto příběhů založených na japonském folklóru vznikl animovaný seriál, který běžel několik let.  - z textu v časopisu Týden

David Walliams: Kosmokluk

Píšou se 60. léta minulého století. Amerika a Rusko závodí o to, kdo dobude vesmír. Dvanáctiletá Ruth je sirotek a žije u své příšerné tety na odlehlé farmě. Je doslova posedlá vesmírem – hltá komiksy i filmy, v nichž svět přepadají Marťani.

KOSMOKLUK Záhadná postava v lesklém stříbrném skafandru, botách, rukavicích, plášti a přilbě se zrcadlovým průzorem. Mluví strašidelným hlasem a obličej má úplně schovaný pod přilbou. KOUMÁCI Koumáci pracují v NASA (Národní úřad pro letectví a vesmír). A tihle speciální vesmírní koumáci jsou ti nejkoumáčtější koumáci v celé historii koumáctví. DOKTOR SCHOCK Doktor Schock je napůl člověk, napůl stroj. Geniální vědec pracoval za druhé světové války pro Němce. To byl ještě jenom člověk a vůbec ne stroj, ale jednou, když navrhoval obří raketu, vyhodil sám sebe do povětří. O dvacet let později má na starost pokulhávající americký vesmírný program a štěká rozkazy na svoje koumáky.