Nymfomanka I.(v kinech uváděná ve dvou částech, II. má premiéru až po Novém roce) je vlastně formálně něco, jako psychoterapeutický rozhovor ženy Joe a staršího pána, kterému dal Trier jméno Šťastný muž. Joe, kterou muž našel pomlácenou blízko svého bytu, u něho popíjí čaj a vypráví mu svůj život. Ten je (zatím, připomínám, že je  možnost vidět pouze dvouhodinový první díl) plný sexu, ale láska je z něho, jako nějaká nebezpečná úchylka, téměř zcela vyloučena. Trier předvádí sex jako určitou loveckou a manipulativní techniku, jako rybolov, kdy rybářka postupně zjistí, jak se na kapry, sumce a okouny musí. Sex je pro Joe také zaplněním životního prázdna, jediným způsobem, jak vyhnat samotu.

Trierova studie ženské sexuality a mužského strachu z její manipulativní schopnosti, z její přírodní síly, ze které jde podobný strach, jako z temného lesa nebo jako z pobytu v tygří kleci, začala už Antikristem. Z podobenství ale teď Trier došel vlastně téměř k "dokumentárnímu" filmu.

Viděl jsem Nymfomanku I. s lidmi, kteří ještě nikdy nic od dánského režiséra neviděli. Snažili jsme se je se ženou trochu na projekci připravit. Ale po filmu bylo vidět, že první srážka s Trierem je pěkný průplesk. Vlastně jsme tak stáli ve tmě uprostřed města a pokoušeli se nějak dostat zpátky do svých životů. Teď už ovšem s mnoha obrazy, které z hlavy jen tak nepůjdou. Taky s tradiční postrierovskou nejistotou: jak vážně je co míněno.