William Seward Burroughs se narodil 5. února 1914 v Saint Louis, Missouri. V dětství snílek, trpíval nočními můrami. Ve škole příliš nezapadal, v osmi letech vytvořil svůj na dlouhá léta první literární pokus, desetistránkovou Autobiografii vlka. Ve třinácti se mu dostala do rukou kniha bývalého tuláka a kasaře Jacka Blacka Nemůžete vyhrát – Burroughse líčení svobodného světa vyvrženců velice ovlivnilo, a ozvuky této knihy se o mnoho let později objevily i v jeho vlastní tvorbě.

Na Harvardu studoval antropologii, srovnávací lingvistiku a anglickou literaturu (jedním z jeho profesorů byl i T. S. Eliot) – i to se v jeho díle mělo projevit. Po absolutoriu v roce 1936 cestuje do Evropy, jeden semestr studuje ve Vídni medicínu, navštíví Budapešť a Prahu (popis pražského pobytu se zatím v žádné ze studií neobjevil, řekl mi o něm Burroughs při návštěvě jeho domu v únoru 1991), kde se chtěl napojit na protifašistický odboj – muž, který měl být spojkou, se ale ukázal jako podvodník, a tak Burroughs po několika dnech Prahu opustil. Následoval formální sňatek s německou Židovkou, které tím umožnil získat americký pas. V roce 1937 návrat do USA, příprava na doktorát z antropologie. Místo toho se ale začíná spíše věnovat poznávání skutečného života a střídá různá podřadná zaměstnání. V roce 1939 krátce studuje u Alfreda Korzybského, polského lingvisty a tvůrce obecné sémantiky. Korzybského ideje budou později prolínat Burroughsovým uvažováním a dílem.

Kolem roku 1944 se dostal do přímého kontaktu se světem drog. O této patnáct let trvající těžké závislosti se nebudeme příliš rozepisovat, zájemce odkazuji na autobiografickou novelu Feťák.

Ve stejné době se rovněž seznámil s Jackem Kerouakem a Allenem Ginsbergem – toto setkání se mělo pro všechny tři stát určujícím. Starší Burroughs své nové přátele uvedl do světa současné literatury a filosofie, Kerouac mu na oplátku složil hold v řadě svých knih.

Josef Rauvolf, z doslovu k Nahému obědu, Maťa, 2003

Co všechno přišlo do rakve Williama Burroughse - z textu přítele Johna Giorna (přeložil Josef Rauvolf)

Kolem desáté dopoledne v úterý 6. srpna 1997 přišli do Williamova domu James Grauerholz a Ira Silverberg, aby vybrali šaty, do nichž majitel pohřebního ústavu oblékne Williamovo mrtvé tělo. Byly ve skříni v mém pokoji. Zároveň jsme vybrali předměty, které přijdou do Williamovy rakve a hrobu, aby jej doprovázely na pouti podsvětím.

Jeho nejoblíbenější pistole, osmatřicítka speciál s krátkou hlavní, plně nabitá pěti náboji. Říkal jí "Nosáč". To byl můj nápad. "Je to hodně důležité!" William vždy prohlašoval, že v žádné situaci člověk nemůže být dostatečně ozbrojen. Z více než osmdesáti špičkových střelných zbraní byla tahle jeho oblíbená. Často ji přes den nosil na opasku a patnáct let s ní každou noc spal - měl ji plně nabitou po pravém boku.

Šedý plstěný klobouk. Když šel ven, nevycházel bez klobouku. Chtěl, aby se, až bude mrtev, jeho vědomí cítilo naprosto uvolněně.

Jeho oblíbená hůl s rapírem vyrobená z obřadní hole, vycházková hůl s kordem ze dřeva hikory s lakem v barvě světle růžového dřeva.

Sportovní sako, černé s tmavě zeleným odstínem. Prohledali jsme jeho skříň a tohle byla v jeho obnošeném šatníku nejlepší část oděvu, také po něm příjemně voněla.

Džíny, ty nejméně ošoupané byly jediné čisté.

Červený šátek. Vždycky měl jeden v zadní kapse.

Spodní prádlo a ponožky.

Černé boty. Ty, které nosíval na vystoupení. Napadly mě ty staré hnědé, které nosil pořád, protože byly pohodlné. James Grauerholz ale tvrdil: "V CIA existuje starý slangový výraz, podle kterého dostat nové boty rovná se obdržet nový úkol."

Bílá košile. Koupili jsme ji v obchodě s pánským prádlem v Beverly Hills v roce 1981 na turné Rudé noci. Byla to jeho nejlepší košile, všechny ostatní byly krapet otřepané. Trochu se srazila, ale William hodně zhubl, a tak jsme si řekli, že mu bude. James prohlásil: "Ať ji na zádech nepářou."

Kravata, modrá, William si ji sám pomaloval.

Marocká vesta, ze zeleného sametu s lemováním ze zlatého brokátu, kterou mu daroval před pětadvaceti lety Brion Gysin. V knoflíkové dírce na klopě roseta Commandeur Des Arts et Lettres, kterou uděluje francouzská vláda, a roseta American Academy Of Arts and Letters, pocty, kterých si William velice vážil.

V kapse kalhot zlatá mince. Zlatá pětidolarovka z 19. století s hlavou indiána symbolizující veškeré bohatství. William bude mít dostatek peněz, aby si koupil cestu do podsvětí.

V kapsičce na prsou brýle.

Propisovačka, druh, kterým vždy psal. "Byl to spisovatel!" a někdy psával rukou.

Joint s opravdu dobrou trávou.

Heroin. Před pohřebním obřadem vsunul Grant Hart do Williamovy kapsy malé papírové psaníčko. "Nikdo ho nezašije," prohlásil Grant. William ošperkován všemi svými ozdobami putoval do podsvětí.

Políbil jsem ho. Naše společné starší album z roku 1975 se jmenovalo Biting Off The Tongue Of A Corpse (Jak ukousnout mrtvole jazyk). Políbil jsem ho na rty, ale neudělal jsem to... A měl jsem.