Před dvaceti lety zemřel Karel Kryl

/ Tomáš Weiss

Přesně 3. března 1994. Jak říkal Ivan Martin Jirous: mistr verše, který si se slovy dělal, co chtěl. Básník s kytarou, která byla větší než on.
Přesně 3. března 1994. Jak říkal Ivan Martin Jirous: mistr verše, který si se slovy dělal, co chtěl. Básník s kytarou, která byla větší než on.

Když umřel, pochovával ho břevnovský opat Anastáz Opasek.Jak zpívá Dáša Vokatá: Praská praská tiše stará skříň, že je zase o jednoho míň, o jednoho, co srdce puklo mu, že zabloudil zas po letech domů.
Čí zpěvák vlastně Karel Kryl byl? Byli mnozí, co mu nemohli přijít na jméno. Jsou mnozí, co ho považují za největšího českého poválečného trubadúra. Jeho písničky byly, a pro pamětníky dodnes jsou, soundtrackem k "osmašedesátému". Když se v listopadu 1989 vrátil z vyhnanství, zpíval před nabitými sály a byl dojatý, když ty sály zpívaly po letech jeho písničky s ním. Ať už má nebo nemá jeho písničky člověk rád, jsou snad v každém mezi Aši a Košicemi nějak zaryté. Z Krylových písniček se prostě staly naši "bratříčci".
"Jednou, před lety, snídal Gustav tablety, vzteklý na ptáka, který zpívá Třešňáka".
Krylovy písničky se zpívaly u každého ohně, ale na jeho postavu v emigraci se postupně zapomínalo. Dokonce se objevovaly zprávy, že zemřel...a to opakovaně, Na to většinou reagoval větou: Přes všechna křivá svědectví sveřepě žiju.
Kryl byl člověk přímý, špatně se mu učilo diplomacii a podlézání. A když se po roce 1989 vrátil, nenašel tady vlastně už nic svého. Rodiče mrtví, rodný dům zbouraný, sourozenci vyrostlí, přátelé ve svých životech...

Na začátku nesla ale Kryla naděje: "Jsem rád, že jedna z mých písniček už neplatí. Prý bylo v jednom průjezdu napsáno: Karle Kryle, už nerejeme držkou v zemi."
Je ale známo, jak strašně byl Kryl rozčarovaný z toho, co se u nás po roce 1989 děje. "Jak chcete dělat privatizaci, když na to nejsou připravený zákony? To doufám nečekáte od zpěváka, že je nachystá? Přátelé dosvědčují jeho strašné zklamání z lidí, kterým důvěřoval. Snad v tom byl částečně i upadající zájem o jeho koncerty a jeho osobu, jako takovou. Věci nebývají černobílé, však to dobře známe. Je to těžká kára, hledat spravedlnost v postkomunistické realitě. A takhle utahán, nakonec umřel. Nezajímá nás lékařská zpráva. Prostě mu puklo srdce.
"Když sním a nekradu, jsem zřejmě na palici, já zůstal pozadu, hniju si na vesnici...rád."

Další články

Pokud budete vybráni, mohli byste číst nového Jo Nesba o měsíc dřív než ostatní čtenáři. Podmínkou je, že knihu přečtete a pak o ní publikujete recenzi dřív, než kniha oficiálně vyjde. Víc v textu z nakladatelství. Pozor - přihlášky do 18. února!
Aktuality

Kniha Zlín nabízí reading copies Červenky

Pokud budete vybráni, mohli byste číst nového Jo Nesba o měsíc dřív než ostatní čtenáři. Podmínkou je, že knihu přečtete a pak o ní publikujete recenzi dřív, než kniha oficiálně vyjde. Víc v textu z nakladatelství. Pozor - přihlášky do 18. února!
 | Tomáš Weiss
Někdo dělá s edičákem psí kusy. Filmuje ho, graficky nachystává leporelo. Jiný ho nepovažuje za důležitý vůbec, takže jen jednou za čas vydá bez výstrahy knihu. Druhé město jsou centristé - k vyjmenování knih, které mají v plánu přece jen přistoupili:
Aktuality

Ediční plán nakladatelství Druhé město - rok 2014

Někdo dělá s edičákem psí kusy. Filmuje ho, graficky nachystává leporelo. Jiný ho nepovažuje za důležitý vůbec, takže jen jednou za čas vydá bez výstrahy knihu. Druhé město jsou centristé - k vyjmenování knih, které mají v plánu přece jen přistoupili:
 | Tomáš Weiss
Jiří Peňás, kulturní novinář, jehož střelný prach je už skoro čtvrtstoletí nějak cítít v českém  literárním saloonu a jehož broky uvízly v kožichu nejedné spisovatelské lovné zvěře. Ivan Klíma, jeden z těch spisovatelů, které znají i za českými humny, člověk pozoruhodného osudu a aktivní účastník "svého šíleného století".
Aktuality

Jiří Peňás a Ivan Klíma obdrželi novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2014

Jiří Peňás, kulturní novinář, jehož střelný prach je už skoro čtvrtstoletí nějak cítít v českém literárním saloonu a jehož broky uvízly v kožichu nejedné spisovatelské lovné zvěře. Ivan Klíma, jeden z těch spisovatelů, které znají i za českými humny, člověk pozoruhodného osudu a aktivní účastník "svého šíleného století".
 | Tomáš Weiss