Ivana Uhlířová

Volksstück

2 – stereotyp

ta všednost šeď

všech dlouhých všedních dní

a čekat až se rozední

a voda plyne a bouře a vzdor hyne

nehynout

nečekat

a běžet

a utíkat

a viset dolů hlavou

ať vysypou se piliny

ať všechno steče do hlíny

tam

pod zem

ať všechno vetché steče

mít v hrudi obzor

květiny na poslech

nechat svá žebra žít

a svoje tepny rozeznít zavodnit zpřeházet

na druhou stranu přehodit

a po tom boku ulehnout

do vodních trav a kopretin

přes rezlé pihy jemný stín

prorůst se nechat květy

mít v hrudi obzor

létat

snít

vracet se nazpátek?

žít jenom pro svátek

vzdát se a odevzdat

tak jak se káže

tak jak to káže řád

večeře jednou snědená

podruhé jemně zpěněná

potřetí už se nedá zřít

počtvrté vlastní si játra uvařit

pojídat sebe tam a zpět

davy jdou

davy jdou za sebou

s proudem se jejich obrys smílá

a tonou v houšť

v houštinu měst

s pustinou v sobě

snaží se smést

tu nekončící spoušť

4 – póza

vytvořit si pózu

falešný pramen

peníze vyměnit za hadry šik

a volný čas do koryta vlít

s chlórem se moje DNA smíchá

zažiju dobrodružství a noci

ty minuty ticha

ve kterých si říkám

všechno je nic

ty noci budou

rychlejší

schůdnější

a taky budu mít pocit

že jsem u toho byl

u čeho?

to nevadí

prostě byl

všechny jsem oslovil

pozdravil

pochválil

na uzdě hrůzu udržel

a dobrý dojem zanechal

údržba družby

sběrači drbů

spotřební daň

jednou mě moje póza udolá

5 – melancholik

květina jsem květina!

těžký život melancholik má

neopylená kytka

nadechne a nevydechne

vzdechne a zdechne

lidé

a jejich řeči

tě nahlodají zvenku

a zevnitř sežerou

kožich se vždycky hodí

přikrýt tu mezeru

seš divnej

a neumíš se chovat

já říkám pravdu

koukej si svoje kecy schovat!

pravda a láska!

bum

pravda a láska!

bum

lásky je málo!

bum

poslední věci člověka

vědomí svědomí

hory a moře

má duše má

jen skříplej nerv

přecitlivělý jsem

a umírám na to

být ryzí

ryzí jako šnek

a najít barvu

ze které jedině je svět

královský pigment

do plátna rukama

vtírat jak indulónu

Ivana Uhlířová (1980) herečka, dvojnásobná držitelka Ceny Alfréda Radoka. Mezi její nejvýznamnější inscenace patří: Hořké slzy Petry von Kantové, Utrpení knížete Sternenhocha (Divadlo Komedie), Transit (Schauspielhaus Zürich), Der Fall Schwejk (Wiener Festwochen), Der Spieler (Kammerspiele München). V současné době působí ve Studiu Hrdinů (Mileniny recepty, Sněhurka, Buňka Číslo). Otištěný text je základem autorského představení Michala Kerna, Miloslava Königa a Ivany Uhlířové Lidový kousek, které bylo uvedeno v říjnu 2016 na festivalu „4+4 dny v pohybu“ v Praze.