Zanedlouho Tom Bolles a jeho pomocní trenéři propustili prváky. Dny už se krátily a v půl šesté slunce zmizelo za Montlakeským mostem západně od loděnice. Chlapci se začali v malých skupinkách trousit do kopce zpět ke kampusu. Vrtěli hlavami a tiše rozebírali své šance na úspěch.

Šéftrenér Al Ulbrickson stál na plovoucím molu, poslouchal, jak jezerní voda šplouchá o břeh, a díval se za nimi. Za jeho zarputilým pohledem se kolečka otáčela ještě rychleji než obvykle. Do určité míry se dál nechával strašit víceméně katastrofickou sezónou 1932. Ke každoročnímu soupeření mezi Kalifornskou a Washingtonskou univerzitou se na březích jezera shromáždilo přes sto tisíc diváků.

Před startem hlavního závodu reprezentačních týmů dul silný vítr a na vlnách se tvořily bílé čepičky pěny. Téměř okamžitě po startu začala washingtonská loď nabírat vodu. V polovině už se veslaři na slajdech čvachtali v několika centimetrech vody. Když se washingtonská veslice blížila k cílové čáře, ztrácela na tu kalifornskou už osmnáct délek a jediná skutečná otázka zněla, jestli se potopí ještě před cílem. Nakonec se sice udržela na hladině, ovšem výsledkem byla nejhorší porážka v dějinách washingtonské posádky.

V červnu toho roku se Ulbricksonovo družstvo pokusilo napravit si reputaci na každoroční Regatě Meziuniverzitní veslařské asociace v Poughkeepsie ve státě New York, ale Kalifornská je opět porazila, tentokrát o pět délek. Později v létě zkusila washingtonská posádka štěstí ještě na olympijské kvalifikaci na jezeře Quinsigamond v Massachusetts. Tentokrát byli vyřazeni už v prvním kole. A aby toho nebylo málo, v srpnu se Ulbrickson musel dívat, jak jeho protějšek na Kalifornské univerzitě, Ky Ebright, získal v Los Angeles nejvzácnější sportovní trofej, zlatou olympijskou medaili.

Ulbricksonovi chlapci se rychle zmátořili. V dubnu 1933 nově složená posádka uštědřila Kalifornským Medvědům odplatu na jejich domácích vodách Oaklandské úžiny. O týden později úspěch zopakovali, když Kalifornskou porazili na dvoukilometrové dráze v Long Beach. Regata v Poughkeepsie byla roku 1933 zrušena kvůli krizi, ale tým Washingtonské univerzity se v létě vrátil do Long Beach, kde se postavil těm nejlepším posádkám z východu – Yaleu, Cornellu a Harvardu.

Druhý Yale porazili o dva a půl metru a stali se v podstatě celostátními mistry. Ulbrickson se pro časopis Esquire vyjádřil, že složil doposud nejlepší posádku. Měla to, čemu novináři říkali „elán“.

Vzhledem k nedávné historii a slibnému vzezření některých odcházejících prváků měl Ulbrickson spoustu důvodů dívat se na nadcházející sezonu optimisticky.

Stále tu však byla jedna obzvláště rozčilující skutečnost. Žádný washingtonský trenér se zatím ani nepřiblížil účasti na olympiádě. A vzhledem k nevraživosti, jaká vládla mezi posádkami Washingtonské a Kalifornské univerzity, byly dvě zlaté medaile soupeřů dost hořkou pilulkou.

Ulbrickson už se těšil na rok 1936. Chtěl do Seattlu přivézt zlato víc, než by komukoli přiznal. Věděl, že jestli toho chce dosáhnout, bude muset překonat několik velkých překážek. Navzdory neúspěchům z předchozího roku zůstával vedoucí trenér Kalifornské výjimečně vychytralým protivníkem, široce uznávaným jako intelektuální mistr veslařského sportu. Měl nevídanou schopnost vítězit v zásadních závodech, na jejichž výsledcích skutečně záleželo.

Ulbrickson potřeboval najít posádku, která by dokázala porážet Ebrightův výkvět a hlavně je nechat za sebou i v olympijském roce. Kromě toho bude muset přijít na způsob, jak v roce 1936 opět porazit elitní východní školy – hlavně Cornell, Syracuskou, Pennsylvánskou a Kolumbijskou – na Regatě Meziuniverzitní veslařské asociace v Poughkeepsie. A potom Yale, Harvard a Princeton – školy, které se ani neráčily účastnit regaty v Poughskeepsie – na olympijské kvalifikaci.

Také bylo pravděpodobné, že narazí na východní soukromé veslařské kluby, zejména Pennsylvánský atletický klub a Newyorský atletický klub. A nakonec, jestli se dostane až do Berlína, bude muset zvítězit nad těmi nejlepšími veslaři na světě – pravděpodobně britskými chlapci z Oxfordu a Cambridge, ačkoli o Němcích se říkalo, že pod novým nacistickým zřízením budují výjimečně silné a disciplinované posádky, a Italové měli v roce 1932 ke zlatu velmi blízko.

A tohle všechno, věděl Ulbrickson, bude muset začít tady na tomto molu, s chlapci, kteří právě odcházeli do slábnoucího světla. Právě z nich – z těch nezkušených a nevyzkoušených hochů – bude muset vybrat takové, kteří tohle všechno dokážou. Klíčem bude najít takové, kteří v sobě budou mít potenciál pro hrubou sílu, téměř nadlidskou výdrž, nezdolnou vůli a intelektuální kapacitu potřebnou ke zvládnutí techniky do těch nejmenších detailů. A kteří mají kromě těchto vlastností ještě tu nejdůležitější – schopnost nebrat zřetel na vlastní ambice, hodit vlastní ego přes palubu, nechat ho utopit se v brázdě za lodí a zabrat, nikoli jen pro sebe, nikoli pro slávu, ale pro ostatní kluky v lodi.