Když v roce 1994 vyšel Dlouhý den Valhaly Franka N. Skippera, šlo celkem o zjevení. Fandom, komunita scifistů, velmi dobře věděla, že jde o pseudonym Františka Novotného, ale širší veřejnost (i když je více než jisté, že se veřejnost o prapodivné paperbacky s rádoby americkým vzezřením zajímala ještě méně než dnes) si musela na odhalení totožnosti autora ještě pár let počkat. Obálka Martiny Pilcerové znázorňovala valkýru, která se snaží probodnout německého důstojníka. Obrázek byl provokativní a zobrazovaná scéna pro knihu klíčová, ale přiznejme, že když v roce 2007 vyšel dlouhý den Valhaly znovu a na přebalu byl dvouplošník v souboji s drakem, byl efekt o poznání silnější… Dvojplošník s drakem! To je přece ono, ústřední myšlenka díla, které se v tom nejlepším slova smyslu nesmazatelně zapsalo do dějin české sci-fi! Čím a proč? To vám rád vysvětlím.

Přesto ale nejdříve zabrousíme k lehce nezáživným datům. V roce 2007 také vychází závěrečné knihy ságy pod názvem Konečný den Valhaly (navazovaly na díl druhý – Další den Valhaly, který ve dvou knihách vyšel v roce 2002 a 2003). Uvést všechna tato data je podstatné, abychom si uvědomili, jak dlouho celá trilogie vznikala. A důvod? Novotný se pět let živil jako opravdový skipper, tedy nájemný námořní kapitán, takže většinu času trávil na palubě lodi a neměl čas na psaní. Pokud jste se ale s autorem někdy potkali, víte, že jde o velmi přemýšlivého muže, takže můžeme s jistotou říci, že čas, kdy mu pokračování zrálo v hlavě, nebyl promarněný. Sága, kterou stvořil, je promyšlená do nejmenšího detailu a alternativní historie, již čtenářům předkládá, patří k nejkomplexnějším světům, které česká literatura nabízí.

Vraťme se ale k drakům a víceplošníkům. Právě tento obraz totiž byl na samém začátku, na začátku 90. let, kdy se u nás, prakticky vůbec poprvé, objevil žánr fantasy, který Novotného, zapřísáhlého exaktního člověka a milovníka sci-fi, notně iritoval. Nikdy však neskrýval lásku k válečné technice, a tak se zamyslel, jak by asi dopadl podobný zápas. Myšlenka jej bavila a začal kolem ní, v první chvíli z recese, splétat příběh. S jistotou můžeme říci, že v té době ještě netušil, že se uvazuje na dlouhých třináct let, během nichž ho bude provázet temná germánská mytologie (podotkněme, že Novotný má naštěstí v oblibě také Wágnera, takže tyto světy mu nejsou vzdáleny). Dalším zdrojem inspirace mu byly obrazy Zdzisława Beksińského. 

Novotný ve Valhale vytvořil alternativní svět, ve kterém nacistické Německo vyhrálo válku. Dochází k prolnutí mytologického a reálného světa, takže všechno je jinak, ale přesto se většina důležitých událostí přece jen musí odehrát. Právě zde se projevuje autorův smysl pro detail, v příběhu se objeví celé zástupy historických postav, jimž Novotný přiřkne zcela odlišný osud, než jaký zažili v naší skutečnosti. Vše je dotaženo k dokonalosti.
Kritika přijala Novotného s nadšením, jeho styl vyprávění nemůže nezaujmout. Zajímavé nápady, neotřelé kombinace nejrůznějších motivů, akční děj, i závažné myšlenky... Přesto to měl jeho příběh u čtenářů složitější, protože těch, kteří si v roce 1994 koupili Dlouhý den Valhaly bylo sice poměrně hodně, ale přijít s druhým dílem po osmi letech je přece jenom poněkud nešťastné. První díl pak znovu vyšel společně se třetím a opět s několikaletým odstupem, což bylo také matoucí, a tak Valhala nikdy neoslovila ani zdaleka všechny, pro které je určena a již by v ní nalezli jeden z nejúžasnějších příběhů, jaký kdy četli. Proto dostala ještě jednu šanci. Zaslouženou.

K 70. narozeninám autora vychází epické souborné vydání, které čítá více než tisíc stran textu. Postapokalyptická obálka Milana Fibigera koresponduje s vizemi uvnitř knihy a celá honosná výprava musí potěšit každého fanouška fantastiky. Kromě normálního vydání bylo připraveno také 150 sběratelských výtisků s jinou verzí obálky. Valhala je zde a s ní poručík von Gallwitz, letec z první světové, který musí svést vzdušný souboj s drakem. A to je teprve začátek.
Richard Klíčník