Její autor, Aleš Svoboda, se průzkumem brněnského podzemí zabývá od roku 1987. Je autorem prvního, druhého a třetího dílu knihy Brněnské podzemí, dokumentu Historická mapa podzemí města Brna. Je spoluautorem projektů a expozic Zpřístupnění brněnského podzemí (Mincmistrovský sklep,Labyrint pod Zelným trhem a Kostnice u sv. Jakuba). V knize úvodem píše:

Kostnice sloužily v minulosti po celé Evropě především jako „skládky kostí“, tedy jako odkladiště lidských ostatků z vykopaných hrobů. Pomáhaly uvolnit místo na městských hřbitovech dalším pohřbům a nebyly určeny k vystavování a veřejné prezentaci. V barokní době se však funerálních témat a mysteria smrti začalo využívat cíleně. Smrt, boží soud, peklo a nebe byla témata úzce spojená s křesťanským duchovním životem a věřící obyvatelstvo doslova fascinovala. Všechny přírodní úkazy, pohromy a válečná běsnění byly nazývány Božím trestem a předzvěstí blížícího se úpadku lidského pokolení a nadcházejícího konce světa. Masové vymírání při stále se opakujících epidemiích moru a cholery bylo považováno za kolektivní potrestání hříchů. Nevysvětlitelný zánik životních sil a mrtvolná nemohoucnost vyvolávaly strach a hrůzu. Plnící se kostnice tomuto záměru velmi dobře posloužily. Ostatky byly umně skládány a upravovány. Z lidských kostí a lebek byly sestavovány oltáře, svícny, lampy, a to vše za jediným účelem – dramaticky a expresivně konfrontovat člověka se smrtí, emocionálně působit na lidské vjemy a vyvolávat pocity nicotnosti před Bohem. Pomíjivost lidského bytí v nábožensky exaltované době je naturalisticky umocňována pomocí skeletů a skulptur působících na duševní sebereflexi a neustále připomínajících všudypřítomnou a nevyzpytatelnou smrt. Kostnice se tak stávají skvostnou kulisou barokní oslavy vítězství božské věčnosti nad smrtí.