Kesey vydal román v roce 1962, česky vyšel v překladu Jaroslava Kořána poprvé v roce 1979. Když v roce 1988 vyšel u nás už potřetí, náklad knihy byl 100.000 kusů.  Kesey určitě netušil, že jeho metafora zápasu unifikované společnosti a svobodomyslných jednotlivců, kteří jsou potlačováni represí, bude v normalizačním Československu jedním z nejdůležitějších textů o svobodě. Keseyho blázinec byla přesnou kopií totality, do které Češi a Slováci každé ráno vstávali.

Když Kesey knihu psal, pracoval na místě nočního hlídače na psychiatrickém oddělení.

"Život na psychiatrickém oddělení. Celý ten systém – kdyby se rozhodli, že naleznou celou dokonalou anti-léčbu na to, co trápilo lidi na oddělení, nemohli by to udělat líp. Přinuťte je být zbabělí a poslušní. Navlečte to na tu jejich slabost, která je přitom přece dohnala k šílenství. Zblbněte ty pitomce zklidňujícími drogami, a pokud ještě pořád zlobí, odtáhněte je do "šokárny" a potrestejte je. Nádhera!"

Jak je možné se dozvědět z nejrůznějších zdrojů, Kesey měl k Formanovu filmu z roku 1975 zásadně odmítavý postoj. Jak píše Luboš Snížek v doslovu k jednomu z vydání: "Jednou z podstatných příčin je možná to, že se jako naivní začátečník nechal při prodeji filmových práv vzít krutě na hůl (dostal za ně tehdy pouhých dvacet tisíc dolarů), ale klíčovým důvodem bude asi to, že přímo hystericky nenávidí představitele McMurphyho Jacka Nicholsona (Keseyho ideálem pro tuto roli je prý zcela jednoznačně Gene Hackman). Za daných okolností se prý svatosvatě zařekl, že ho nikdy nikdo nepřinutí, aby film zhlédl."

Vyhoďme ho z kola ven je text o svobodomyslnosti, o živočišnosti a schopnosti přinést zdravou anti-systémovou anarchii do mocí odlidštěného prostředí. McMurphy je sice na konci pacifikován lobotomií, jeho příklad však má sílu dodat odvahu. Chcete být hadr na podlahu nebo důstojný člověk? To není pochopitelně otázka jen do totality.