Správně bychom Deník kastelána a dvě “Aristokratky” (tu poslední a tu ve varu) neměli srovnávat. Deník kastelána totiž Evžen Boček napsal dávno před nimi a navíc pod pseudonymem. Když jsem se vloni v prosince dozvěděl, že má třetí knihu, kterou ale pod jeho jménem nenajdu, zaradoval jsem se. Aristokratky byly sice až moc lehké čtení, ale navzdory povrchnímu, jednoduchému humoru se dalo poznat, že autor má talent vyprávět.

Ten naplno ukázal právě v této knize. Je až s podivem, že se po ní pustil do humoristické literatury, která je mnohem těžší sousto – napsat dobrou vtipnou knihu není vůbec snadná věc a povězme si, komu z českých autorů se to v posledních pětadvaceti letech povedlo?

O čem tedy kniha je: Jsou to zápisky člověka, který se rozhodl odejít z velkého města do malé moravské vesnice, kde se stal kastelánem malého, nijak nevýznamného zámku. Boří se mu romantická představu o této práci a hozen do vody se učí plavat nejen v tom, co má na starosti, ale také v mezilidských vztazích a místní komunitě.

A aby toho nebylo málo, problémy nemá jen v práci, ale také ve svém osobním životě. No a aby toho bylo ještě víc: V zámku se dějí nevysvětlitelné věci, které nikdo nechápe. Ne, nejde o duchařský příběh, který se v prostředí zámku nabízí tak nějak samovolně. Vše je přiměřené místu a ději, nic není hnáno silou a napínáno na gumu od kalhot.

Deníkové zápisky jsou specifický žánr, kterým si autoři mohou do značné míry usnadnit práci. Je snazší čtenáře zaujmout, protože ten má pocit, že nakoukává do soukromí hrdinů, a v tomto případě (když si uvědomíme, že sám Boček je také kastelán) snad i samotného autora. Deník ale současně dokáže odhalit slabá místa autora: pokud není zdatný vypravěč, jsou deníkové zápisky osamocenými výkřiky, které jako kniha dohromady nefungují. Je na místě říct, že Deník kastelána funguje skvěle.

Deník kastelána má daleko do humorné mozaiky, kterou by čtenář jeho dvou pozdějších knih mohl čekat. Místo humoru zde existuje napětí, které vrcholí v té nejlepší možné scéně, kterou si umíte představit. Kniha původně vyšla pod jménem autora “Jan Bittner” a vlastně by bylo dobré, kdyby to tak zůstalo. Ti čtenáři, kteří jsou nadšeni z Aristokratek mohou být zklamané, že tady zůstane jejich bránice v klidu a naopak – čtenář Deníku kastelána by mohl být humorem Aristokratek mírně rozčarován. 

Každý, kdo chce dobrý český román z českého prostředí, navíc dost originálního, ale zklamaný nebude. Evžen Boček debutoval fantastickou knihou a mně nezbývá než doufat, že se k této poloze po Aristokratkách zase vrátí.

Hodnocení: 90%

Vydalo: Druhé město