Život není peříčko, to víme všichni. Ale v některých případech si nás vychutnává až k smrti drsně. Přežít pád letadla, to už není běžná životní patálie. To by nemusel zvládnout ani Edward Michael Grylls, zvaný "Bear", jenž si seskoku s natrženým padákem zlomil tři obratle. Drsňák z britských SAS, který ve svých 23 letech vylezl na Everest, obeplul Velkou Británii na vodním skútru, přeletěl pomocí paraglidingu Himaláje a vykonal fůru další ztřeštěností v nejdrsnějších koutech planety se v knize svěřuje se svým obdivem k lidem, kteří (většinou) přežili. Je si vědom, že pere už mnohokrát vyprané prádlo, neboť hned v úvodu upozorňuje na fakt, že pravděpodobně alespoň některé z jím sesbíraných a předkládaných příběhů známe. Slova určená britskému čtenáři platí i pro našince. Ať už jde o argentinské ragbyové družstvo, jejichž letadlo spadlo v Andách a přeživším nezbylo, než se živit masem svých spolucestujících (v češtině popsáno v knize Zázrak v Andách), přes Julianu Koepckeovou, která jako jediná zázračně přežila pád letadla do amazonské džungle (film Zázraky se dějí) či popis putování arktickým ledem výpravy Ernesta Shackeltona. Během roční poutě za záchranou mu nezahynul ani jediný muž (kniha Endurance, neuvěřitelné putování Shackeltonovy Královské Transantarktické expedice). Celkem Grylls vybral 23 příběhů mužů a 2 žen v poměrně široké paletě životních osudů. Od válečného zajatce a známého válečného útěkáře Billa Ashe, přes letecké katastrofy až po objevitelské výpravy na obou zemských pólech či v Austrálii.

Pokud patříte mezi milovníky či znalce technik přežití a zajímá vás či motivuje chování lidí, kteří se dostali až na samotnou hranu lidských možností, pak jste ideálními čtenáři a zřejmě i Gryllsovými fanoušky. Pokud ale patříte mezi literární fajnšmekry s citem pro hrátky se slovy a vybroušené pointy, budete mírně zklamáni. Grylls sází příběhy jako pecny do pece (nebo jako Baťa cvičky, ať zůstaneme v tuzemsku), zkrátí je na pár stran a snaží se do nich dostat maximální dramatičnost. Možná je ovlivněn televizní zkušeností. „Televizáci“ neustále ohroženi divákovou možností přepnou na jiný kanál, vědí, že akce musí maximálně zjednodušena, zdramatizována a zhuštěna. Co platí u televize, tedy potřeba udržet diváka u programu, v případě knihy netřeba. K ní je možné se vrátit. Srovnejme si dva úhly pohledu, stejná situace, ale různí autoři. „David Sharp, šestačtyřicetiletý učitel matematiky, zkolaboval pouhých 250 metrů nad vrcholovým táborem, stále připnutý na jistící lano. Během dalších dvanácti hodin, než zemřel, jej překročilo celých čtyřicet vrcholu chtivých horolezců,“ píší Zuckerman P., Padoanová A. V knize Pohřbeni v oblacích. Jak stejnou scénu popisuje Grylls? „Minulo ho několik horolezců – sami museli setrvávat v pohybu, aby nezmrzli, natož ještě nést druhého. Sharp už měl ruce i nohy úplně ztuhlé, ale pořád ještě tiše naříkal. Ostatní horolezci jej přemístili na slunce. Nic jiného pro něj udělat nemohli.“

Publikace by neměla chybět v knihovničce žádného z dobrodruhů, protože ukazuje, že ne každá „bezvýchodná“ situace je skutečně bezvýchodná. Zatímco ve svém filmovém pořadu Grylls ukazuje, jak přežít v přírodě takřka kdekoli, v Příbězích ukazuje, kde bere motivaci. Zatímco on se na svá dobrodružství, ať už filmová, nebo sportovní, vydává dobrovolně, v jednotlivých kapitolách knihy figurují lidé, kteří o podobnou zkušenost často nestáli. Nejedná se o jedinou Gryllsovu knihu dostupnou českému čtenáři. Zatímco tady jde o sesbírané příběhy, v Cestě vlka či Zlatu bohů zpracovává témata extrémních situací ve fiktivních románových příbězích. My se můžeme učit od Gryllse, Grylls se učil od lidí, jež nám ve své knize představuje. Je načase, aby i o něm někdo napsal knihu. Někdo jiný, než on sám.

z blogu http://pigula.blog.respekt.ihned.cz