Nová kniha Austina Kleona to u mě neměla jednoduché. U předchozího díla Kraď jako umělec nebyla žádná neočekávání, takže autor tehdy neměl kam spadnout. Teď mu to na základě čtenářské zkušenosti hrozilo, ale on kupodivu povýšil. Překvapil tím, že se rozšiřoval, místo toho, aby sám sebe vykrádal. OK, kecám. Vykrádá se, ale s rozumem. Prosby k uvádění zdrojů jenž vás inspirují používal i ve své minulé knize. Publikace o pouhých 223 stranách malého formátu je plná velkých obrázků a lehce pochopitelných vět. Kleonova síla je ve snadno pochopitelném příkladu. Honění si ega na úkor čtenáře nechává na jiných. „Základní dělení nástroje marketingové komunikace je na externí a interní public relations,“ poučují marketéři své ovečky podivuhodným a často nesrozumitelným ptydepe. „Založ si blog, sdílej svůj příběh,“ zjednodušuje to Kleon. Seznam lidi s tím co děláš. A dělej to upřímně, s láskou a nadšením. Ne na efekt. Lidi to poznají a ocení. Podávej denní hlášení, a Nebuď lidský spam zní sice trochu jako protimluv, ale osobně to vnímám následujícím způsobem: poděl se, když máš s čím a starej se o to, aby ses měl s čím podělit.“ A teď ruku na srdce – děláme to, nebo sdílíme hovadiny. Upřímně se přiznávám k obojímu a stejně upřímně, ovlivněn Kleonem, se to druhé pokusím omezit. Vidíte? Kniha už má konkrétní dopad.

Jsi amatér a tak trochu se za to stydíš? Proč? I Michael Jackson kdysi „jen“ zpíval s bratry ve skupině The Jackson 5, Beatles hráli po hospodách a Hašek psal povídky za pivo. „Amatéři nás někdy mohou naučit více, než experti.“ Amatér není ten, kdo neumí, ale ten, kdo má své dělání prostě a jednoduše rád. Profík na tom může být, a často i bývá, v daném oboru znalostně i zkušenostně hůř než amatér. Buď amatér! Silná Kleonova rada, kterou ale nezapomněl doplnit o skromnost. Nebo lépe řečeno soudnost. Ne každý, kdo si umí udělat vizitku ve wordu je grafik, a ne každý majitel fotoaparátu je fotograf hodný toho jména. Místy jako by kniha mířila přímo na našince z české kotliny. Přej ostatním úspěch. Nezáviď. Sleduj úspěšné, nech se jimi inspirovat (opět návaznost na minulou knihu). Setkávejte se v reálu. Není to tak dlouho, co jsem na Facebook vyhodil prosbu o zapůjčení dataprojektoru. Ozval se mi kameraman, jehož znám jen virtuálně. O dva dny později jsme seděli tváří v tvář v literární kavárně pražského Hlavního nádraží (jak symbolické pro dva chlapy věčně na cestách a živících se kreativitou), z níž jsem si daťák odvezl a zároveň poznal profíka svého oboru. Potkávat se je další z extrémně důležitých rad. Neschovávejte se za virtuální realitu, buďte sami sebou. Nebuďte jen nickem, buďte člověkem. Jděte s kůží na trh, se svým dílem, fotkou, povídkou, sochou... čímkoli. Ale vězte, že je to jen malá část vašeho života. Pořád je to jen fotka, povídka, soška. Když ji někdo pohaní, pomluví, dehonestuje, tak se svět nezboří. Pokud nemáte dost odvahy, sebedůvěry či je-li dané dílo pro vás příliš osobní, tak ho ven nepouštějte. Pracuj víc na sebe. Zlatá rada, neboť  se v ní říká, že tvůj čas má svou hodnotu. Stejně tak jako dílo, které v něm vzniká. Zprvu malou, ale časem se zvyšující. Někdo vás pro vaši práci chce? Super! Chce vás pro vaše zkušenosti, um, nápady … chce vás koupit. Je těžké odhadnout vlastní cenu, ale ať už je jakákoli, tak je. Nestyďte se zaprodat. Naopak, buďte na to hrdí! Máte problém si říct o peníze? Tak to máte problém s cenou vlastní práce (ano, i psaní recenzí je práce) a dříve nebo později se najde někdo, kdo toho zneužije. To, že prodáte své dílo neznamená, že jste zaprodanci, ale profíci. I Michelangelo maloval strop v Sixtinské kapli jako zakázku. Byl to kšeft od papeže.

„Vaše webová stránka nemusí vypadat krásně, stačí když bude existovat.“ Každý z nás nějak začínal. Třeba bude vaše stránka jednou ze stovek tisíců, které nikdo nečte a blogísků mající jepičí život (pro ty co neví, jak žije jepice, tak tedy několik let jako larva a pak krátce zazáří letem nad hladinou a zemře hladem). Ale třeba ne. Třeba se opravdu prosadíte a budete objeveni. Klidně si vemte co se vám hodí a zbytek neřešte. Super rada, Kleon si nehraje na žádného gurua všech kreativců, byť k němu pomalu směřuje. Umí být nad věcí, neřeší tupouny, kteří se čas od časů objeví v diskuzi pod vaší prací (a jsou schopni napsal „debyl“ pod recenzí, jako se to stalo autorovi těchto řádků). Nejdůležitější, leč nejhůře splnitelná je poslední z deseti rad. Vydrž. A jedna chybka na závěr. Francouzské slovo amatér (ano, s českou interpunkcí) není milovník. Když už, tak amateur či amant.

Topi Pigula  víc na blogu http://pigula.blog.respekt.ihned.cz