Knižní pól 29. 11. 2014

Příznivcům literárních her dnes doporučím knihu Lenky Pořízkové Přátelský podvod s podtitulem Mystifikace (nejen) v české literatuře 20. století.

I když autorka analyzuje literární mystifikace se vší možnou vědeckou vážností, neztrácí ze zorného pole společenský rozměr – přesvědčivě ukazuje, že pohoršení nad mystifikací bývá projevem čehosi nezdravého. A naopak: literární mystifikaci charakterizuje jako výraz konceptuálního přístupu k tvorbě, tedy jako součást díla. Pokud nejde o mystifikaci marketingovou, pochopitelně. Potěšitelné je, že česká literatura je na mystifikační hry poměrně bohatá – což můžeme oceňovat jako projev životní energie. Ostatně jeden z nejznámějších pseudonymů se málem stal Největším Čechem, kdyby ho organizátoři ankety administrativně neodstřihli.

Knihu Lenky Pořízkové Přátelský podvod. Mystifikace (nejen) v české literatuře 20. století vydalo nakladatelství Academia.

Nakladatelství Paseka dokončilo třídílný projekt významné pragensie od historika architektury Zdeňka Lukeše a fotografa Pavla Hrocha Praha moderní.

Třetí část, tedy Praha moderní římská III je věnovaná pravobřežní Praze, samozřejmě s výjimkou centra, které obsáhl díl první.

Tenhle díl je nejpestřejší a nabízí řadu překvapení. Obrovské území, které mapuje, totiž procházelo v první polovině 20. století velkou proměnou z periferie či dokonce venkova v součást velkoměsta. Jsou to stavby relativně nové a také díky poloze dále od centra na ně v posledních dvaceti letech snad s výjimkou Karlína nedopadla tak zničující vlna asanací jako třeba na Smíchově. Je tu řada unikátních činžáků, ale i vily, ale také fabriky a další průmyslové stavby, dnes stále populárnější nákladové nádraží Žižkov, které snad unikne developerské likvidaci, ovšem i Hlavní nádraží. I pro mne je objevem dodnes funkční Betlémská kaple v Praze na Žižkově skrytá ve dvoře v Prokopově ulici číslo 4. Gočárovy dřevěné domky v pražské ZOO mají dokonce pěkný příběh. Podobně jako jsou unikátem Jurkovičovy domy, Gočár tyhle stavby pro areál kbelského letiště navrhl ve stylu národního dekorativismu. Ve Kbelích domy stály do šedesátých let minulého století, sloužily administrativě i jako hospoda a šatny. Před zkázou je zachránil ředitel pražské ZOO Zdeněk Veselovský, který je nechal přemístit právě do areálu zoologické zahrady. Domky tam sice poničila povodeň v roce 2002, ale dnes už stojí na bezpečnějším místě, rekonstruované Tomášem Novotným do téměř původní podoby.

S tímhle průvodcem tedy uvidíte Prahu mimořádně bohatou, přitom z velké části často neznámou. Celý název třetího dílu monografického triptychu o moderní pražské architektuře zní Praha moderní III. Velký průvodce po architektuře 1900–1950. Pravý břeh Vltavy.

Pragensií velmi speciální je Praha avantgardní. Literární průvodce metropolí v letech 1918–1938. Tuhle místopisnou knihu českého umění a kultury v době od optimistického nádechu po Velké válce, tedy po první světové, do rozčarování z mnichovské zrady v roce 1938, sestavili Kateřina Piorecká a Karel Piorecký. Zavedou vás nejen do míst proslulých a známých, jako byly nejrůznější kavárny, ale jsou tu ve velké míře představeny domy, kde všichni ti spisovatelé, výtvarníci a další umělci bydleli. Ale hlavně: k tomuto místopisu přidávají autoři historky a citace, díky nimž ta místa ožívají i dnes. Dovedete si pak představit třeba Nezvalovy noční návraty z centra Prahy do Troje. A také se například dozvíte, že českou gastronomickou specialitu - chlebíčky - vynalezl lahůdkář Jan Paukert inspirován nápadem rodinného přítele, malíře Jana Skramlíka. Je to jen další důkaz toho, že kulinářství je uměním ze stejné kolébky imaginace jako malířství nebo literatura. Jedním z překvapivých připomínek průvodce Praha avantgardní je návrh na Masarykův pomník na Střeleckém ostrově od architekta Miroslava Kouřila. Jeho podoba se známou londýnskou okurkou je neuvěřitelná…

Průvodce Kateřiny a Karla Pioreckých Praha avantgardní vydalo nakladatelství Academia.

Zrození slova, pojmu a fenoménu design je spojeno s rozvojem průmyslu před více než stoletím, ale právě v době první republiky zažil u nás tento druh tvorby první hvězdné chvíle. Čas pokročil a design se stal součástí každodenního života, zároveň na špici a na okrajích nepřestal být záležitostí exkluzivní. Ostatně o tom možná svědčí i to, že si toto slovo udržuje v češtině pořád stejnou anglicky psanou podobu, pokusy o počeštění se neujaly.

Nakladatelství Kniha Zlín vydalo nyní knihu britské designové kritičky a publicistky Alice Rawsthornové Zdravím, světě s přibližujícím podtitulem Jak design vstupuje do života. Tahle kniha je také zajímavým průvodcem, tentokrát oborovým, a dočtete se v ní kromě jiného i to, proč si nemáme plést design s uměním. Jedna z nepřímých definic například zní: Pokud židle není funkční a vznikla jen pro umění, je k smíchu.

Knihu Alice Rawsthornové o designu Zdravím, světě přeložil Petr Eliáš. 

Svou novou knihou Kameny a hvězdy propojuje Václav Cílek zemi a nebe. Metaforou je tahle věta jen částečně, Cílek není naivní snílek, natož člověk, který by podléhal nějakým spekulacím. Jeho největším talentem je schopnost dávat věci do souvislostí a vzácný povahový rys: nepředpojatost. Do knihy Kameny a hvězdy tak shromáždil několik různých příběhů a nespočet poznatků, využil jak svou sečtělost, tak svá putování po světě i českou krajinou.

Vyprávění o menhirech, o výskytu, povaze a významu neobvyklých kamenů prolíná Cílek vzpomínkami na setkání s objeviteli Kamenného lesa poblíž známých Kounovských řad na Rakovnicku. Říká jim lovci menhirů – tak se i jmenuje první část knihy – a vzdává jim tak trochu hold, neboť právě oni objevují něco zvláštního a tajemného z minulosti české kotliny. Druhou část svých úvah a reportáží nazval Čtení z hvězd a zemí. Najdete tu kromě jiných zajímavostí také stručného průvodce českými hradišti a návod, jak při návštěvě pravěkého hradiště postupovat, abyste mu porozuměli. A opakuji Cílkovo zvolání: Kdepak GPS!

Cílek do knihy Kameny a hvězdy zařadil dva texty, které pro dnešního čtenáře doslova objevuje. První pochází z 30. let minulého století a je to krátké pojednání někdejšího řídícího učitele Václava E. Babky z Libochovic nazvané Vytváření posvátné krajiny za Panenským Týncem inspirované mysticky založenými krajinnými kresbami Jana Konůpka. Druhý text je - alespoň pro mne - objevitelskou bombou: je to původně latinské pojednání Johannese Keplera K pevnějším základům astrologie. 75 tezí z roku 1601, velmi střízlivý a poctivý pokus o prognózu roku 1602. Pozoruhodná je Keplerova racionální skromnost v úvodu: V tomto spisu budou řečeny některé věci, které prověří čas, ale mnoho z nich bude časem a zkušenostmi vyvráceno a označeno jako zbytečné a bezcenné. Příznačné také je, že Keplerův text byl zřejmě poprvé z latiny přeložen a publikován až nyní, po čtyřech stech letech, péčí Marie Čamachové, Jiřího Nitsche a Hany Neumannové.

S Václavem Cílkem a jeho knihou Kameny a hvězdy se tak s nohama na zemi můžete rozhlédnout po hvězdném nebi.