Už podle Francouzova jména Josef Schovanec je jasné, že to zas takový Francouz nebude. Tedy: narozen ve Francii českým rodičům. Jako puberťákovi mu byla podávána psychofarmaka, protože vykazoval známky duševní poruchy. Nakonec byla jeho diagnóza ustálena na tzv. mírnějším autismu (Aspergrův syndrom). Autista může mít intelekt zcela v pořádku, často i nadprůměrný, ale jeho sociální a emoční výbava je prostě jiná, pro svět, který funguje v nějakých vztahových konstatntách a předpokladech, často zcela nepoužitelná a hendikepující. Často tak intelektově bohatě vybavení lidí končí v osamělosti, označeni celkem pohodlně za podivíny. 

Příběh Josefa Schovance je unikátní. Vysokoškolák s doktorátem z filozofie, zacházející aktivně s mnoha jazyky světa, se nakonec naučil se svým omezením velmi dobře ve společnosti fungovat. Přinutil vlastně společnost okolo sebe k tomu, aby si dala větší námahu " s poznáváním věci samotné, než s tím, soustředit se jen na její pojmenování". Člověk se do škatulek nevede, stejně jako se skutečnost nevejde do "za prvé, za druhé a konečně za třetí". Vedle Pestrostínů a netopýrů, Milý Gabrieli nebo Podivného případu se psem je tohle další knížka o světě, který potřebuje zvýšenou hladinu lásky a pozornosti. A také znalosti o věci.

Knihu Den otce píše táta, kterému se narodila dvojčata. Jedno vyrostlo v intelektuálně nadprůměrného člověka, druhé má silný mentální nedostatek. Ve čtyřiadvaceti balí zboží do pytlíku v samoobsluze a ve světě lidí se orientuje jen stěží. Všechny ale překvapuje výjimečnou pamětí a odzbrojující logikou, která někdy spojí neslučitelné události do nečekaných souvislostí. Takovým lidem se říká savanti. Nesečtou dvě jedoduchá čísla, ale když jim řeknete datum, dejme tomu 18.4. 1718, bez zaváhání vám řeknou, který to byl den. "Kim Peek, který byl předobrazem postavy Dustina Hoffmana ve filmu Rain Man, si zapamatoval dvanáct tisíc knih. Za hodinu a dvacet minut přečetl knihu Toma Glancyho Hon na ponorku a o čtyři měsíce později, když se ho zeptali na jméno bezvýznamné postavy ruského radisty, který se v knize vyskytuje jen jednou, znal nejen jeho jméno, ale i číslo stránky, na které se objevil. Steven Wiltshire z Anglie je autista s omezenými sociálními dovednostmi, ale je to brilantní krajinář, protože má paměť na vizuální detaily. Jedna produkční společnost, která o něm natáčela, mu zařídila pětačtyřicetiminutový let helikoptérou nad Římem, aby během něj získal panoramatický pohled na antické památky. Pak ho zavedli do místnosti, kde bylo víc než pět metrů skicového papíru, a požádali ho, aby znovu stvořil to, co viděl. Trvalo tři dny, než skončil. Nevynechal jediný detail, včetně přesného počtu oblouků římského Kolosea." A s takovým podobný člověkem, který je ale jeho synem, vyráží Buzz Bissinger na cestu po Americe. Je to cesta záěrná. Cesta poznávací. Cesta dvou intelektuálně rozpojených světů. Cesta otce, krásně postiženého svým vlastním postiženým synem.