Po ve všech směrech temném debutu A uzřela oslice anděla a románu Smrt Zajdy Munroa, příběhu sexem posedlého muže, přichází Cave s knihou překračující žánry. Píseň (ve výtečném překladu Boba Hýska) je totiž jak svérázným deníkem z turné Caveovy kapely, tak zároveň textem, v němž autor místy přechází až do eseje, najdeme zde také básně. Vše přitom drží pohromadě.

Příhodně je též zvolený název, jímž jakoby nám Cave naznačoval, jak jeho texty přicházejí na svět: napůl vydávené, v křeči a vlastně proti jeho vůli naškrábané na to, co má v letadle po ruce. A rozhodně bych jej nepodezíral z nějakého vykalkulovaného šokování, to je skutečně pod Caveovu úroveň.
„Je to brutální krvák a cestopisná báseň v jednom – jako kdyby se horor Stopař dal dohromady s Knihou žalmů a s Johnem Berrymanem a se špetkou indiánského romantismu a taky s Pustinou a dokumentem Cocksucker Blues a Upírem Nosferatu a s Marilyn Monroe, Jimi Hendrixem a Janis Joplinovou a se všemi, kdo se zalkli svými zvratky, a s Letadly, vlaky, automobily a s Kletbou mumie a Deepakem Choprou a s – drmolím…,“ píše Cave na jednom místě – a lepší charakteristiku bychom těžko hledali, včetně onoho závěrečného přiznání.

Jak již bylo řečeno, Cave v Písni z pytlíku zúročuje vše, čeho dosáhl a čemu se doposud naučil, leckteré zápisy tak jako by vypadly z jeho biblickou symbolikou a dusnou atmosférou bažinatých krajin (a také heroinovou závislostí) obtěžkaným debutem, mezi řečí prokazuje svou sečtělost. A to vše s úctyhodným nadhledem, při němž se vůbec nešetří. Nečekejme ale nějaký pikantní popis radovánek, jež kapelu na turné Amerikou čeká, něco ve stylu zmíněného dokumentu o The Rolling Stones. Jednak to není Caveův styl, a pak: v září mu bude šedesát…

Těžko říct, je-li v tom nějaký záměr, nicméně víceméně ve stejnou dobu vyšel i bilanční výběr Caveovy kapely The Bad Seeds z let 1984 až 2013, nazvaný mile Lovely Creatures. Nabízen je hned v několika verzích, dvou- i třídiskové, doplněných DVD a knihou s fotografiemi, reprodukcemi a Caveovými obrázky.
Nejedná se přitom o klasické sesypání největších hitů, písně za sebou nenásledují chronologicky, ale spíše tematicky či pocitově přeskakují dekády, a pokud je nemáme skutečně spojené s konkrétním albem, skládají se v jednu výpověď – výpověď o životě, o tom všem, co je mezi dvěma větami z Písně z pytlíku na zvratky: „První krok musíš udělat sám! A poslední taky!“

Josef Rauvolf, psáno pro internet ČT 24