Deník Rivky Lipszycové
Rivka, která se narodila 15. září 1929, byla nejstarší ze čtyř dětí Jankela a Miriam Sary Lipszycových. V roce 1932 se jim narodil ještě syn Abram, jemuž přezdívali Abramek, a o rok později následovala dcera Cypora čili Cipka. Nejmladší dcera Estera, které říkali Tamarcia, se narodila v roce 1937. Oba Rivčini rodiče pocházeli z polské Lodže. Rivčiny zápisky sledují
události, jež se v ghettu staly od října 1943 do dubna 1944, a pokrývají tak období, které nezaznamenává žádný jiný ze známých lodžských deníků. Rivčin deník ovšem není výjimečný jen kvůli časovému období, z něhož pochází, ale také proto, že ho napsala ortodoxní Židovka. Všichni autoři deníků z lodžského ghetta řešili základní existenciální otázky, jenže většinou jen ze světské perspektivy. Naproti tomu Rivčino vidění světa je povýtce náboženské– pevně věřila v Boží milosrdenství a ze všech sil se snažila žít podle židovského učení a etických principů. Zároveň ale Rivka vystupovala jako inteligentní a ambiciózní moderní mladá žena, která se zajímá o svět kolem sebe a svoje místo v něm, a jako silná osobnost, která naštěstí (nebo možná naneštěstí) nedokáže ignorovat útlak a ponížení. Naopak, Rivka si dobře uvědomovala, že pokud je potřeba, musí se umět postavit na odpor, bránit samu sebe a trvat si na svém.Při pozorném čtení deník poskytuje nový a neotřelý pohled na každodenní život a přežívání v lodžském ghettu.