Chceme tím ale hlavně říct, že Spengler si dal na své analýze západního světa skutečně záležet. Aby podepřel své vývody o tom, že se ocitáme (tedy, v době vydání) na prahu zániku západní civilizace, tak, jak ji známe, Oswald Spengler (1880-1936), německý přírodovědec, matematik a filosof, snáší důkazy ze světových dějin, umění, hudby, přírodovědy, religionistiky, národohospodářství a tak dál, ostatně, jistě výmluvnější pro postižení šíře jeho záběru by bylo přepsat obsah svazku. Spengler bere téma skutečně zeširoka, a nelze než smeknout před rozsahem autorovy erudice, od lingvistických zkoumání přechází k pojetí státu, od rozvoje techniky k faustovskému myšlení, od Peršanů k napoleonismu, od náhody a příčiny k římskému právu, a tak bychom mohli pokračovat. Ostatně, kniha nese podtitul Obrysy morfologie světových dějin.  Vše přitom Spenglerovi hraje v jediném akordu, v akordu blížícího se zániku. A jak vidíme, kniha si v době vydání rozhodně našla své čtenáře, pro které, jak je vidno ze slov Gola Manna, syna Thomase Manna, jež ve svém zasvěceném doslovu cituje Martin C. Putna: "To, co četli, dávalo smysl jejich prožitkům. [...] Charakteristika současnosti a blízké budoucnosti učinila Spenglera ústřední duchovní osobností." Dlužno dodat, že hlásání brzkého konce – ať již světa jako takového, či pouze civilizace – nebylo ničím novým, stačí připomenout středověk, anebo přelom 19. a 20. století, kdy právě slova jako zánik či krize byla hojně užívána. Zpět ale ke Spenglerovi: přestože si, jak opět dovozuje Putna, Spengler fakta leckdy vykládal po svém, leckdy je uvádí nepřesně či mylně, jeho vývody bychom mohli najít již u jeho předchůdců, příliš se neosvědčil ani jako prognostik, atd., stojí za to se jím zabývat. Jednak, knihu můžeme samozřejmě číst tak, jak ji Spengler zamýšlel, tedy jako konstatování zániku a (snad?) varování před ním, a jako taková své čtenáře a sympatizanty jistě najde. Koneckonců, jak píše Putna, je možné "srovnávat Spenglerovy soudy o situaci, v níž se nacházel Západ v jeho čase, se situací, v níž se nachází dnes." A samozřejmě můžeme Zánik Západu vnímat i jako fascinující pokus o kompendium, jako jakousi zásobárnu podnětů k dalšímu přemýšlení. Něco takového měl jistě na mysli Umberto Eco, když o Zániku Západu napsal, že "je možno je číst jako ‘otevřené dílo,’ vyzývající čtenáře k aktivní spolupráci a svobodnému dotváření." Je ovšem samozřejmě otázkou, co by na to řekl Oswald Spengler...  Sám napsal v samém závěru své knihy: "Nemáme svobodu dosáhnout toho či onoho, ale máme svobodu udělat to, co je nutné, nebo nic."

Josef Rauvolf, překladatel a publicista