Kreslíte Opráski sčeskí historje tři roky. Jakou máte motivaci kreslit dál a dál?
Česká historie je velice bohatá. A pochopitelně hlavně – lidi to baví. Navíc mám proti jiným vědeckým institucím velkou výhodu – když třeba zítra motivaci ztratím, nic se neděje, nikdo mě nebude popotahovat, že nepokračuju.

Je kreslení stripů po třech letech ještě stále zábava? Není to už jen strašná dřina?
Dřina to byla i na začátku, Ale zábava je to pochopitelně pořád. Kdyby pro mě práce v našem Ústafu nebyla zábavou, nedělal bych to. Příjemné je, že se to líbí víc lidem, než jsem čekal. Na začátku jsem Opráski kreslil pro pět, šest přátel, pro skupinku divných lidí na serveru Okoun.cz. Rozšíření obrázků dál mě skutečně velmi překvapilo. Přibývalo jich – až to bylo najednou na knihu, takže dneska jsem moc rád, že je mám hezky pohromadě v hmotné podobně knížky. A i na facebooku počet zájemců narostl až k číslu 60 000.

I po třech letech jsou vám stále doručovány výhrady k prznění českého jazyka?
Výhrady chodí do Ústafu konstantně. Emailem, klasickou poštou… Výhrady mají většinou lidi starší generace, takže těch klasických dopisů je celkem dost.

Prý vám vytýkají i to, že máte špatný vliv na děti, protože je učíte pokřivený obraz české historie?
Ne všechno, co je kreslené, musí být nutně pro děti. To tady u nás ještě poměrně dost lidí nechápe. Je pravda, že u nás třeba komiks nemá bůhví jakou tradici. Je to kreslený – tak je to zábava pro děti. Ale tak to přece vůbec není.

Jaké jsou reakce oficiálních historiků?
Většinou kladné. Jsou rádi, že se o jejich oboru vůbec víc mluví.

Historik Mikuláš Kroupa z organizace Paměť národa si nedávno postěžoval, že došel k tristnímu zjištění, že studenti gymnázia nedokázali odpovědět na otázku, co se dělo v českých zemích v letech 1938, 1968 a 1989. Máte podobou zkušenost s takovou absolutní neznalostí moderní české historie?
Tu zkušenost nemám jenom já, ale víc lidí. A hlavně – tu zkušenost má lidstvo už od nepaměti. Už od pradávna se jako červená linka táhne hořekování, že máme zkaženou mládež, která nic neví a jistě přivede naší civilizaci do záhuby. Proti tomu ovšem stojí nezpochybnitelný civilizační pokrok. Čím to je? Problémem je, že starší generace ve své absolutní většině nemůže pochopit, jak je možné, že mladí neznají ty události, kteří oni na vlastní kůži prožili. Pro další generaci je to ale už jen historie. Stejná jako například bitva u Slavkova. Ano, je to smutné poslouchat někdy gymnazisty, jak debatují o tom, jestli dal Havel v roce 1968 popravit Slánského nebo to bylo naopak. Z toho člověk radost mít nemůže, ale je to vlastně úplně normální.

Musíte každý váš kreslený strip těžce vysedět nebo to jde hravě?
Ne, nemusím si sednout a něco ze sebe potit. To už by se z toho vytrácela ta prvotní radost. A těch námětů jsou skutečně stovky. Nestává se mi, že bych si řekl: Ježíšikriste, co já tam dám! Témata jsou daná českou historií, netřeba si nic vymýšlet.

Jak se vám, bez ohnutí historie, daří nacpat konkrétní situaci do čtyř obrázků a podobně omezeného množství textu?
Formát je daný, musím se vejít. Je třeba si uvědomit, že na jedné straně jsou dějiny a na druhé straně je dějepis. Čili popis toho, co se stalo a pohledy na to jak a proč se to stalo. Pohled na jednu a tu samou událost může být na různé straně barikády zcela odlišný. Takže – pohledy jsou různé. A já mám ten svůj, pochopitelně jedině správný.

A závěrem: Opráski jsou pouze vaším dílem, nebo na nich dělá víc lidí?
Opráski jsou výsledkem bádání celého našeho Ústafu. Je ale pravda, že se dost často stane, že do něj většinou nedochází nikdo jiný než já. Někdy dostanu námět na zpracování nějaké události zvenku, ale ten většinou nestojí za nic. Znáte to, co si člověk nevymyslí sám, to nemá. Takže dokud mě to bude bavit, tak budou další Opráski z české, ale třeba i světové historie přibývat, pokud ne, může se stát, že se v našem Ústafu zhasne a bude konec.

připraveno z rozhovoru, který vedl s Jazem Martin Veselovský v internetové televizi DVTV