# Můžete představit svou poslední knihu přeloženou do češtiny pod názvem Temná zahrada?

Vypráví o spokojeném, pohodovém mladíkovi jménem Toby, který měl dosud ve všech ohledech štěstí. Jenže nic netrvá věčně. Jednoho dne překvapil u sebe v bytě dva lupiče, kteří jej surově zbili a způsobili mu traumatické poranění mozku. Zatímco se zotavuje ve starém rodinném sídle, ve vykotlaném kmeni starého stromu je objevena lebka a Toby musí čelit skutečnosti, že ani on, ani jeho minulost možná nejsou takové, jak se doposud zdálo.

Jak jste v sobě probudila vášeň pro psaní napínavých příběhů?

Vždycky jsem milovala záhady, už odmalička – skutečné, fiktivní, objasněné i nevyřešené. Takže bylo asi nevyhnutelné, že pokud se stanu spisovatelkou, budu psát právě o nich. Ve všem se snažím najít nějaké potenciální tajemství. A přesně tak dostávám nápady na většinu knih: objevím něco záhadného, čemu prostě potřebuju přijít na kloub, takže o tom musím psát, abych zjistila, jak se to bude vyvíjet.

# Jak tedy začínáte psát novou knihu?

Obdivuju autory, kteří mají rozplánovaný celý příběh, ještě než začnou psát (a taky jim trochu závidím). Já to mám naopak: mám slušnou představu o vypravěči, hlavním místě příběhu a velmi základní obrysy vyprávění. Pak už se do toho prostě pustím a doufám, že mě psaní někam zavede. Asi je to tím, že jsem dřív bývala herečkou, pro mě děj pohánějí kupředu postavy – takže je musím prostřednictvím psaní nejdřív trochu poznat, než přijdu na to, co by mohly udělat a proč.

# Kterou ze svých knih máte nejraději?

Nemyslím si, že je ze všech nejlepší, ale vždycky jsem měla slabost pro svou první knihu V lesích. Nikdo tenkrát netušil, že na ní pracuju.. V té době jsem byla prostě jen neúspěšná herečka, intenzivně jsem na ní pracovala a doufala, že ji jednoho dne přece jen někdo vydá. Existovala jsem jen já, Rob Ryan a příběh.

# Najdeme ve vašich románech, i když detektivních, autobiografické prvky?

Ne, události ani osoby z vlastního života do psaní nepromítám. Omezovalo by mě to – kdyby byla nějaká postava inspirovaná někým skutečným, musela bych neustále přemýšlet, jak by se ten člověk zachoval, a to by knize nemuselo svědčit. Radši si to vymyslím sama.

# Co se vám líbilo v poslední době jako čtenářce?

Líbila se mi kniha A Brief History of Seven Killings (Stručná historie sedmi vražd) od Marlona Jamese. Je to divoká, působivá, úžasně napsaná kniha s odvážným rozpětím témat. Úplně mě dostalo, s jakou zručností autor přivedl k životu tolik barvitých a výrazných hlasů.

# Co považujete za největší záhadu světa?

Fascinují mě lidé a záhadné zákruty naší mysli a to, jak úžasně spletité jsou naše vztahy a interakce. To je možná další důvod, proč píšu detektivky. Ty totiž pojednávají o jedné z největších záhad lidské mysli: co někoho – žádného zlého padoucha, prostě někoho normálního, kdo si žije, jak jen může – dovede do bodu, kdy považuje za nutné či nevyhnutelné, nebo dokonce žádoucí sáhnout druhému na život? Jakmile se začnete zaobírat natolik závažnou záhadou, najednou vám kolem lidí vyvstane spousta dalších otázek.

# Jak prožíváte tyto složité časy?

Zaklepu na dřevo, my máme štěstí. Vzhledem k tomu, že já i můj muž jsem zvyklí a můžeme pracovat z domu, jsme v normálním procesu a lockdown je pro nás jednodušší prožít než pro většinu ostatních. Hodně jsme jezdili na kole, hodně pečeme, skládáme hudbu, věnujeme se umění, hodně uklízíme na půdě.

Poznámka redakce: V těchto dnech vyšla nová kniha Tany Frechové The Searcher, kterou Argo připravuje k vydání v roce 2021.

# Martin Hradecký, Anežka Dudková, psáno pro časopis #mojeargo - prosinec 2020