Chlad přede mnou, Chlad za mnou

Z rozhovoru, který s autorem pro deník The Telegraph pořídil Jake Kerridge a který nabídlo nakladatelství Moba jako zdroj informací, vybíráme:

Ptám se ho, proč píše o hrdinovi, který odmítá číst cokoliv modernějšího než islandské ságy ze třináctého století a vyhýbá se mezinárodní kuchyni ve prospěch tradiční, kterou jídal jako malý chlapec.

„Erlendur se narodil v roce 1946, a tak zažil dobu velkých změn, viděl proměnu Islandu z chudé rolnické společnosti na velmi bohatou a moderní. Ale přes všechny změny jsou tu vždy lidé, v nichž minulost něco zanechala, a Erlundur je jedním z nich. Má své kořeny v minulosti. Znepokojuje ho, že jsou lidé nadšeni z nových věcí, aniž by o nich přemýšleli. Neohlíží se na to, odkud přišli, kde jsou jejich kořeny. Myslím, že právě proto, jak rychle jsme se adaptovali na tuto moderní společnost, se jen málokdo z nás ohlédne, s výjimkou starší generace, která se ohlíží zpátky za lepšími časy.“

....

Stejně jako Agatha Christie se Arnaldur zdá být ve své práci fascinován myšlenkou nemesis, odplaty, která na zločince nevyhnutelně čeká, i když to může trvat desítky let. Ale jeho představy o spravedlnosti jsou složitější než u Christie. „Myslím si, že trestný čin by neměl zůstat nepotrestaný. Násilí má mnoho podob, může je představovat psychicky narušený vrah, nebo je může zastupovat dvanáctiletý chlapec, který zabil svého otce, protože na něm páchal domácí násilí. Takže míra spravedlnosti se různě liší. Je spravedlnost to, když nad námi vynese rozsudek soudce, nebo je to něco, co si uložíme sami sobě, stejně jako je tomu v Erlendurově případu?“

Odkazuje na pocit viny, kterou Erlendur cítí po celý svůj život – poté, co byl nepřímo zodpovědný (alespoň tak to cítí) za smrt svého bratra, když byl malý chlapec. S pozoruhodnou citlivostí a jemností tu Arnaldur zobrazuje muže, který celý život bojuje s pocitem viny, až je nakonec dohnán k – dobře, nebudu prozrazovat konec, ale právě to však naznačuje, že se jedná o poslední Erlendurův román.

zdroj:

http://www.telegraph.co.uk/culture/books/10283048/Arnaldur-Indridason-interview.html