Během této doby se Dick několikrát zamiloval, například do obou dívek z jednoho lesbického páru, z nichž jedna mu připomínala jeho sestru Jane. Jedna žena z tohoto období však na Dickův život a dílo měla větší vliv než všechny ostatní – a samozřejmě byla tmavovlasá. Až dosud jsme hovořili o dickovských tmavovláskách s malým „t“ na začátku – nyní zmíníme ty, které bychom mohli nazvat Tmavovláskami s velkým počátečním „T“, protože o nich Dick na počátku 70. let napsal knihu stejného jména (The Dark-Haired Girl, vyšla v rámci stejnojmenné antologie v roce 1989), která obsahuje skutečné dopisy, jež těmto dívkám Dick napsal, a zaznamenává sny, které o nich autor měl. První z nich – již jsme před okamžikem uvedli – se jmenovala Katherine Demuellová. Poprvé přijela do Dickova domu v roce 1970 za zády svého přítele na jeho Harley Davidsonu a na další dva roky se stala Dickovou společnicí.
V dopise z roku 1974 ji popisuje takto:Tehdy mě provázela moudrost jistých dívek, jako byla
Kathy Demuellová. [...] Byla to umouněná holka z ulice bez formálního vzdělání, sotva uměla číst.
Když ve stejném roce po desetiletém hledání nakladatele konečně vyšel již zmíněný román o tmavovlásce Pris, rozhodl se jej Dick věnovat právě Demuellové: „Jaká ironie: román o tmavovlasém androidovi, a věnuju ho tmavovlasému člověku. [...] Dokážeme vás stvořit je věnovaný jí... věnovaný,Kathy Demuellové, mé nejlepší přítelkyni‘. A potom je tam takový přípisek latinsky a doufám, že si ho nikdy nepřeloží: jsou to vášnivá slova. Nesouhlasila by, protože je to holka s katolickými zásadami (ale taky umí být pěkně smyslná a svobodomyslná). Proto jsem se rozhodl pro latinu. Doufám, že vždycky bude moc líná si to přeložit.“
Skutečným zdrojem obav, aby si Kathy věnování nepřečetla, byl však možná spíše její přítel Frank, kterého si Demuellová později toho roku vzala. A i když 22. října 1974 v dopise Dick žádá nakladatele Donalda A. Wollheima, aby v připravovaném druhém knižním vydání románu věnování změnil, Kathy si v autorově životě udržela výjimečný status až do samého konce. O několik let později se v románu VALIS stala Glorií, dívkou, kterou hrdina příběhu Horselover Fat hluboce miloval a po jejíž smrti na začátku knihy se psychicky zhroutí – Gloria pro něj byla tím, čím byla Kathy pro Dicka, a její smrt byla stejným traumatem, jako byla Dickovi smrt sestry Jane. A když o rok později psal Dick svůj poslední dokončený román Převtělení Timothyho Archera, jehož vypravěčkou je bystrá, sympatická žena jménem Angel Archerová, opět mu byla Kathy inspirací.
Když byl Philip K. Dick požádán, aby v únoru 1972 přednesl příspěvek na druhém vancouverském sci-fi conu, plánoval odletět do Kanady společně s Kathy, ale ta na poslední chvíli pozvání odmítla. Dick se později nechal slyšet, že jí to zakázal její přítel a že roztrhala letenku, ale podle všeho se jedná o další případ Dickovy mytologizace sebe sama. Ve skutečnosti se Kathyiným rodičům nezamlouvala myšlenka, že by jejich dcera odjela do ciziny s mužem, který by mohl být jejím otcem. Kathy s nimi nakonec souhlasila a letenku prodala. Dick tedy letěl do Vancouveru sám, ovšem jak jsme uvedli výše, navzdory této zradě na Kathy nezanevřel. V jednom dopise z roku 1981 zaznamenal svůj fiktivní rozhovor sBohem:  Bůh řekl: „Dám ti nebe.“ A já odpověděl: „Radši bych chtěl zpátky Kathy.“ Bůh vykřikl: „Kathy! Vždyť to byla jenom negramotná holka z ulice. To bys chtěl radši ji? Jak to?
Copak jsem s touhle nevzdělanou, nedokonalou holkou z ulice stvořil něco většího, než je samo nebe? Tak dobrá: nabízím ti místo ní sebe. Boha místo jedné nevzdělané holky z ulice, co ani neuměla pořádně číst. Co ty na to?“ Pronesl jsem pokorně: „Pane, to jsou dvě stejné věci. Ty a ta nevzdělaná holka z ulice.“ Na to Bůh neřekl nic.
V pořadí druhou ze čtyř Tmavovlásek byla Jamis (příjmení zdroje neuvádějí), asi dvacetiletá vysokoškolačka, kterou Dick potkal na conu a okamžitě se do ní zamiloval. Plánoval se vrátit
do Spojených států společně s ní, ale ona raději odjela z Vancouveru sama. Zdrcený Dick se pokusil o sebevraždu a následující tři týdny strávil v léčebném středisku pro drogově závislé X-Kalay (které se stalo předlohou pro Novou cestu Temného obrazu). Když se vracel do Spojených států, na letišti na něj čekala spolu se skupinou studentů Kalifornské státní univerzity třetí dívka. Byla to Linda Levyová, „osud v minisukni“, jak ji jednou Dick nazval. Jejich vztah byl krátký a v podstatě jednostranný. Linda jeho vážné city neopětovala, ačkoliv s ním ráda trávila čas. Po dvou týdnech ji Dick požádal o ruku. Levyovou žádost vyděsila a samozřejmě ji odmítla. V jednom milostném dopisu Lindě se Dick vrátil k motivu milované ženy coby zdroji reality: „Dívka tak krásná, milá a srdečná, tak zářivě čisté povahy, že jí realita nestačí – vidím tě, jak si kolem sebe vyrábíš vlastní realitu, která tu původní nahrazuje. Ta tvoje je přesnější, hlubší a kouzelnější.“ Toto téma se v Dickových dílech z 60. a 70. let objevuje soustavně. Pat Conleyová, mladičká tmavovláska z románu Ubik (1969; česky Laser-books 2000), dokáže změnit minulost, aby vytvořila jinou současnost; v románu Kaňte, mé slzy, řekl policista mysl Alys Buckmanové po užití experimentální drogy vytvoří alternativní vesmír, do kterého je lapen hlavní hrdina Jason Taverner; v Božské invazi dokáže Zina pronikat různými vrstvami reality a odhalovat celé nové světy; a konečně Louis Rosen v Dokážeme vás stvořit nazývá Pris „ztělesněním života – a anti-života, krutou mrtvolou, co sápe a trhá...a zároveň duchem samotného bytí“. Zdá se, že ženy, na které Dick ve skutečném životě narážel, se příliš nelišily od těch, které vepisoval do svých děl. Nebo přesněji: že se nelišilo Dickovo vnímání těch dvou. Čtvrtá a poslední Tmavovláska byla Dickova pátá manželka Tessa Busbyová. Když ji Dick potkal na oslavě 4. července v roce 1972, bylo jí osmnáct a snažila se uniknout z nefunkční rodiny. Chtěla jít buď na vysokou, nebo se dát k námořnictvu: manželství a děti neměla v plánu. Dali se do řeči a v podstatě se od sebe nehnuli do roku 1976, kdy se jejich manželství rozpadlo. V mezidobí se Dick po dvouleté přestávce vrátil k psaní. Jeho finanční situace se o něco zlepšila – jeho dílům se dostalo nemalého uznání v Evropě, zejména ve Francii, a Hollywood nakoupil práva na adaptace několika jeho románů a povídek. Na druhou stranu se jeho agorafobie natolik zhoršila, že několik měsíců nedokázal vyjít ze svého pokoje. Když Tessa opustila dům, padaly na něj deprese. Podle Lindy Levyové, která zůstala Dickovou přítelkyní, občas docházelo i k domácímu násilí, což však Tessa později popřela.

ukázka z obsáhlého a zasvěceného doslovu překladatele Filipa Krajníka ke knize Dokážeme vás stvořit