Tato kniha budiž věnována všem snílkům. V naší rozvinuté kapitalistické společnosti je velice potřebujeme, protože bez trochy toho snění by se realita, ve které jsme nuceni žít, asi vůbec nedala vydržet. Ke světoznámým snílkům bezesporu patřil Edgar Allan Poe, který de facto položil základy hned několika „fantastických“ žánrů najednou, aniž mohl tušit, jak obrovská a jak početnými davy obydlená stavba na nich vyroste. Dalším slovutným snílkem byl John Ronald Reuel Tolkien, který napsal literární dílo vzpírající se všem definicím, v bezejmenném žánru, et voila: nakonec se našlo nejen jméno, ale i způsob, jak udělat z jeho velmi privátního psaní gigantický byznys.

Když člověk sní, nemyslí na prachy. Ale pokud se mu dílo podaří, přízak zisku ho začne stíhat jako stín. Dnes vycházejí tuny knih v dobře definovaných a pojmenovaných žánrech a konzumují je tuny čtenářů. Připomíná mi to tuňáky, biomasu, plankton, velké a neovlivnitelné procesy, odehrávající se v mořích. Literaturu však ne. Literatura je pro mě označení velmi svobodné umělecké činnosti mimo všechny definice, zatímco žánrová produkce – to je jen otrocké kopírování šablon.

Autorky této sbírky vnímám jako bytosti a tvůrkyně svobodné. Nejenže už dávno zběhly od tzv. realismu do říše neomezených možností fantazie, ale nedrží se „mužských“ žánrových klišé (dobývání vesmíru, technika, násilí) ani klišé „ženských“ (magie, elfové, nekonečné upírské romance).

O čem píší? Snad je společnou půdou pod nohama všech těchto povídek stará země zvaná vypravěčství příběhů – je v ní dovoleno téměř cokoli, ale vše tam musí být svůj řád, smysl, hlavu a patu. Pokud je autor schopen ve vyprávění nastolit vlastní řád, pak se – podobně jako Poe či Tolkien – nemusí starat, jaký žánr vlastně píše.

Jakub Němeček