Ukázka:

KAPITOLA 2

DENTON, PENSYLVÁNIE

SOUČASNOST

Na kuchyňském stole před Josií ležela hromada brožur inzerujících domácí bezpečnostní systémy. Uběhlo šest měsíců od chvíle, kdy Josiin život obrátila naruby žena, kterou pokládala za svoji matku. Součástí útoku na Josiin život a  zdravý rozum bylo i vloupání do jejího domu, takže se už několik měsíců snažila vybrat dostatečně kvalitní bezpečnostní systém, jenž by udržel její úzkost na uzdě. Dvakrát si pozvala zástupce firmy domů, aby systém instaloval, ale na poslední chvíli změnila názor, když objevila skrytou slabinu nebo nehorázné dodatečné poplatky. Z haldy vytáhla barevnou brožurku firmy Aegis Home Security, „specializující se na zabezpečení domácností více než dvacet let“. Patřila mezi pár firem, které byly natolik transparentní, že ve svých propagačních materiálech uváděly kompletní cenové schéma. Josie brožuru otevřela a podívala se na nabídku. Napadlo ji, jestli by nebylo lepší, kdyby si pořídila psa. Velkého. Jenže její pracovní doba dokáže být šílená. Coby detektiv ve městě Denton v Pensylvánii často trávila kvůli svým případům mimo domov celé dny, někdy i  noci. Někdy se vrátila jen na tak dlouho, aby se osprchovala, převlékla a vyrazila zpátky do práce. Kdyby měla psa, musela by najmout někoho, kdo by ho venčil. Pak by si dělala starosti, jestli je ten člověk důvěryhodný.

Josie si povzdechla. Příliš mnoho komplikací. Pokud se tedy chce ještě někdy cítit bezpečně ve vlastním domě, prostě bude muset zatnout zuby a utratit za bezpečnostní systém malé jmění. Prsty se jí vznášely nad brožurkou další firmy – Summors Security. Z  myšlenek ji vytrhlo klepání na vchodové dveře, takže zamířila do předsíně. Kukátkem viděla, že přišel poručík Noah Fraley. Otevřela, pohledem ho přejela od hlavy k patě a tiše hvízdla. „No, kdybych věděla, že se tak vyfikneš…“ Měl na sobě dokonale střižený oblek tmavě šedé barvy a vkusnou kravatu se žluto-šedými proužky, která zdůrazňovala oříškovou barvu jeho očí. Když se na ni Noah usmál, ucítila v hrudníku jemné třepotání. „Velmi vtipné,“ opáčil, prošel kolem Josie a  zamířil do kuchyně. „Ty nejsi připravená. Dokonce ses ještě ani nepřevlékla.“ Josie se podívala na svoje džíny a seprané tričko s portrétem Lukea Bryana. „Za minutku jsem hotová.“ „Neříká to každá ženská? A  pak stráví celou hodinu tím, že se češe a líčí?“ Josie zvedla obočí. „Tak pozor! Na tuhle večeři si doprovod brát nemusím.“ „Dělám si srandu,“

Noah se rozhlédl po kuchyni. Pak vešel do předsíně a nakoukl do obývacího pokoje. Když se vrátil do kuchyně, zeptal se: „Kde jsou všichni?“ Josie se nedávno setkala se svojí biologickou rodinou, od které byla po narození odloučena, o čemž neměla nejmenší tušení. Stále si zvykala na to, že Shannon a Christiana Payneovy oslovuje „mami“ a „tati“. Když mluvila, vypočítávala na prstech: „Shannon a Trinity vyrazily na nákupy. Sejdou se s námi v restauraci. Táta a brácha přijedou z Callowhill. Taky se s námi setkají až tam. Babička se vrátila do pečovatelského domu, protože jsem potřebovala pokoj pro Shannon. A paní Quinnová celý týden hlídá malého Harrise.“ Noah obešel stůl a přibližoval se k Josii, dokud se zadní stranou stehen nedotýkala hrany stolu. Naklonil se a uvěznil ji na místě. Jeho ruce našly Josiiny boky a jejich rty se dotkly. „Tím mi chceš říct, že jsme pro jednou vážně sami? Opravdu a úplně sami?“ Josie se zasmála, objala Noaha kolem krku a přitáhla si ho k sobě, aby ho políbila. Opravdu pro sebe neměli od ukončení případu Belindy Roseové ani chvilku, pokud tedy nepracovali nebo nebyli natolik vyčerpaní, aby cokoli dělali. Do Josiina života vstoupila úplně nová rodina a její domov se během posledních šesti měsíců stal svědkem neustálého přílivu návštěv. Shannon, její skutečná matka, u ní bydlela několik týdnů, a když se musela vrátit kvůli práci domů, vystřídala ji Lisette, Josiina babička. Josie měla po napadení skoro dva měsíce ruku v sádře, takže pomoc vítala. Její sestra Trinity občas přijela z New Yorku, kde pracovala v redakci celostátního zpravodajství, aby spolu strávily víkend. A párkrát ji navštívili i její skutečný otec Christian a její pubertální bratr Patrick.

Josie žila nějakou dobu sama a zpočátku pro ni bylo těžké snášet, že ji v každém okamžiku obklopují lidi. Když poprvé otevřela lednici a zjistila, že došla smetana, zaplavil ji pocit frustrace. Stejně jako když přišla na to, že v koupelně není jediný ručník nebo předložka, protože je Shannon prala. Její pečlivě uspořádaný svět, útočiště, její domov byl obrácený vzhůru nohama. Ale, jak si připomínala, rodina je mnohem důležitější než jakýkoli předmět v domácnosti nebo praktiky, na které si během let zvykla. Payneovi chtěli vtrhnout dovnitř a  během pár měsíců získat zpátky uplynulých třicet let. Ale Josii to bude trvat déle. A pak tu byla ještě Misty Derossiová, žena, se kterou se scházel Josiin manžel Ray předtím, než umřel. Misty se po Rayově smrti narodil syn a obě ženy uzavřely nepravděpodobné přátelství. Malému Harrisovi byl skoro rok a  Misty se už neživila jako striptérka, ale našla si práci ve starostčině novém centru pro ženy, kde se věnovala obětem domácího násilí. Což znamenalo, že se z Josiina občasného hlídání stala rutina. Nyní byly stopy po Harrisovi v  Josiině životě roztroušené po celém jejím domě – vysoká židlička na jednom konci kuchyňského stolu, dětské zábrany, hrnečky na pití, koš s hračkami a houpací křeslo v obývacím pokoji. Pro Josii bylo jednodušší mít některé věci doma než chtít po Misty, aby všechno tahala sem a tam pokaždé, když Harrise přiveze.

Noahovy rty se přesunuly na Josiin krk. Rukama jí sevřel zadek a vysadil ji na stůl. Reflexivně mu obtočila nohy kolem pasu. Zaklonila hlavu. „Tvůj oblek,“ ztěžka oddychovala. Jeho ruce putovaly nahoru pod její tričko a k zapínání podprsenky. „Oblek mě vůbec nezajímá.“ Cítila, jak mezi nimi narůstá vášnivá energie, a věděla, že pokud jí podlehne, nebude cesty zpět. Napětí se mezi nimi stupňovalo už tak dlouho, že jí připadalo jako sopka, která se chystá vybuchnout. Po jejich prvním polibku, když skončil případ Belindy Roseové, Josie řekla, že potřebuje postupovat pomalu, a  Noah to respektoval. Měla špatné zkušenosti se vztahy a nechtěla, aby se Noah stal další obětí jejího příšerného dětství a  všech osobních břemen. Přála si, aby to udělali správně. Nebo se možná jen bála… „Chceš, aby to takhle bylo poprvé?“ zeptala se. „Na mém kuchyňském stole?“ „Tak půjdeme nahoru.“ Otevřela pusu, aby zaprotestovala. Ale když se svým tělem přitiskla na jeho, každý centimetr její kůže hořel touhou vědět, co se skrývá pod oblekem.

Dostali se sotva ke schodišti, když se z kapsy Noahova saka ozvalo tlumené vibrování mobilu. A za okamžik začal zvonit i Josiin někde na druhé straně domu. Jejich těla zkameněla. Josie přerušila jejich polibek jako první a otočila hlavu za zvukem. Telefon nechala v obývacím pokoji. Ani jeden z nich to nevyslovil, ale oba věděli, že existuje pouze jediný důvod, proč jim oběma vyzvánějí mobily téměř současně. Jedná se o  práci a  musí to být důležité. Ačkoli se velká část z  pětašedesáti kilometrů čtverečních města Dentonu rozkládala v  nezkrotných horách centrální Pensylvánie, počet obyvatel byl dostatečně velký na to, aby policejní oddělení ročně řešilo přibližně půl tuctu vražd a  dalších zločinů a  aby byl asi padesátičlenný sbor poměrně vytížený. V nedávných letech se v tomto malém městě odehrálo několik velmi šokujících případů, které upoutaly pozornost celé země. Ji a Noaha tyto události hluboce zasáhly a Josie věděla, že Noah cítí stejnou úzkost, jaká jí právě narůstala v nitru. Pokud je oba volají v den, kdy mají volno, musí se jednat o něco velkého.

Josie pomalu uvolnila kotníky, které měla zaháknuté kolem Noahova pasu. Postavil ji na zem. Jeho telefon přestal vyzvánět, ale Josiin zazvonil znovu. Upravila si oblečení a  zamířila do obývacího pokoje, aby hovor přijala. Bob Chitwood, šéf dentonské policie, nemarnil čas a přešel rovnou k věci. „Quinnová, potřebuju vás a Fraleyho v terénu. Máme vraždu.“ „Pane,“ začala Josie, „my jsme… já…“ „Já vím. A je mi to jedno. Okamžitě vyrazte na místo činu.“ Vysypal ze sebe adresu, která Josii zněla povědomě. Chitwoodův zvučný hlas se nesl přes celou místnost až ke dveřím, ve kterých stál Noah v pomačkaném obleku a s pozvednutým obočím. Tiše vyslovil jméno: Gretchen? Gretchen Palmerová byla další detektiv v dentonském policejním oddělení. Josie řekla: „Dneska má službu detektiv Palmerová. Ta to určitě zvládne.“ Chitwood ze sebe vydal silně podrážděný zvuk. „Jsem si vědomý toho, kdo má službu, Quinnová. Ale s  detektivem Palmerovou se nemůžu spojit.“ „Zkusil jste její…“ Šéf zvýšil hlas, takže křičel. „Sakra, Quinnová, nemám čas odpovídat na dvacet otázek. Mám tělo a místo činu, a žádného detektiva. Takže tam jeden z vás hned jeďte.“ Ještě jednou vychrlil adresu a v tu chvíli si Josie uvědomila, proč jí připadá povědomá. Šlo o místo, kde bydlela Gretchen.