Ukázka z předmluvy:

Proč se předpovědi někdy nevyplní

Některé předpovědi týkající se informačního věku byly nápadně nesprávné. Mnoho futurologů například předpovídalo „kancelář bez papírů“, tedy že díky počítačům bude papír zastaralý. Ve skutečnosti se stal opak. Jediný pohled do jakékoli kanceláře ukáže, že množství papíru je větší než kdykoli dříve. Někteří také očekávali „město bez lidí“. Futurologové předpovídali, že telekonference přes internet učiní jednání z očí do očí nepotřebným, takže nebude potřeba dojíždět do práce. Města sama se z většiny vyprázdní, stanou se městy duchů, a spíš než v kanceláři budou lidé pracovat doma. Podobně se dožijeme růstu počtu „kyberturistů“, lenochů, kteří tráví celý den na kanapi, objíždějí svět a navštěvují památky prostřednictvím internetu. Dožijeme se „kybernakupujících“, kteří přenechají chození po obchodech myši svého počítače. Nákupní centra zkrachují. A „kyberstudenti“ se účastní všech přednášek on-line a budou při tom tajně hrát videohry a popíjet pivo. Univerzity se budou pro pokles zájmu zavírat.

Nebo se podívejme na osud „obrazového telefonu“. Během světové výstavy roku 1964 vydala fi rma AT&T asi sto miliónů dolarů na zdokonalení obrazovky, jež by se připojila k telefonní síti, takže by bylo možné, aby se osoby, které spolu hovoří, viděly. Myšlenka se nikdy neujala; AT&T prodala jen asi sto obrazovek, takže každá stála zhruba milión. Bylo to velice drahé fiasko. A nakonec, myslelo se, že na spadnutí je zánik tradičních médií a zábavy. Někteří futurologové tvrdili, že internet bude bumbrlíčkem, který spolkne živé divadlo, film, rozhlas i televizi, a ty všechny budou brzy k vidění jen v muzeích. Ve  skutečnosti se stal pravý opak.

Dopravní zácpy jsou horší než kdykoli dříve – jsou stálou součástí městského života. Lidé se hrnou do exotických míst v nevídaných počtech, turistický průmysl je jedním z nejrychleji rostoucích hospodářských odvětví planety. Přes těžké období krize zákazníci zaplavují obchody. Místo rozrůstajících se „kybertříd“ zaznamenávají univerzity stále rekordní počty studentů. Jistěže je více lidí, kteří se rozhodli pracovat z domova nebo pořádat se spolupracovníky videokonference, města se ovšem vůbec nevyprázdnila. Místo toho se změnila v rostoucí velkoměsta. Je dnes snadné diskutovat po internetu, většina lidí se však spíše nerada nechá snímat a radši se setkává s druhými osobně. A ovšem, internet změnil celý svět médií a velká média si lámou hlavu, jak na internetu vydělat peníze. Zánik televize, rozhlasu, živého divadla se však nijak neblíží. Světla Broadwaye svítí jasně jako kdykoli dříve.

Princip jeskynního člověka

Proč se tyto předpovědi nesplnily? Domnívám se, že lidé povětšinou odmítli tyto vymoženosti z důvodu, který nazývám princip jeskynního člověka. Genetické důkazy a fosilní nálezy ukazují, že moderní lidé, vyhlížející stejně jako my dnes, vyšli z Afriky před více než sto tisíci lety, a nevidíme žádné náznaky, že by se naše mozky a osobnosti od té doby příliš změnily. Kdybyste vzali někoho z té doby, byl by s námi anatomicky identický; kdybyste ho vykoupali a oholili, oblékli mu oblek s vestou a pak ho posadili na Wall Street, fyzicky by se od ostatních nijak nelišil. Takže naše potřeby, sny, osobnosti a touhy se patrně za sto tisíc let příliš nezměnily. Myslíme patrně stále tak jako naši předkové v jeskyni.

Jde o to, že kdykoli nastane konflikt mezi moderní technologií a touhami našich primitivních předků, pokaždé zvítězí ony primitivní touhy. To je princip jeskynního člověka. Například jeskynní muž vždy vyžadoval „důkaz o úlovku“. Nikdy nestačilo chlubit se velkým zvířetem, kterému se podařilo uniknout. Mít čerstvý úlovek v rukou mělo vždy přednost před vyprávěním o tom, který utekl. Stejně vyžadujeme papírový doklad, když jde o počítačové soubory. Podvědomě nedůvěřujeme elektronům prohánějícím se po naší obrazovce, a tak si e-maily a zprávy vytiskneme, i když to není třeba. Proto se kancelář bez papíru nikdy neuskutečnila. Podobně dávali naší předkové vždy přednost setkání tváří v  tvář. To nám pomáhalo navázat s druhými pouto a číst jejich skryté emoce. Proto se město bez lidí nikdy nerealizovalo. Šéf by si chtěl například své podřízené pečlivě prohlédnout. On-line to je obtížné, avšak při setkání tváří v tvář může šéf sledovat řeč těla a mimoděk tak získat cenné informace. Když se díváme na lidi zblízka, cítíme společné pouto a můžeme registrovat nenápadnou řeč těla a zjistit tak, jaké myšlenky se jim honí hlavou. Je tomu tak proto, že naši opičí předkové, o mnoho tisíc let dřív, než vytvořili řeč, používali téměř výlučně řeči těla, aby si sdělovali své myšlenky a city. Proto se nikdy neujala kyberturistika. Jedna věc je vidět Tádž Mahál na obrázku, úplně něco jiného je pak mít právo se pochlubit, že jsme jej viděli ve skutečnosti. Stejně není poslech cédéčka našeho oblíbeného hudebníka zdaleka totéž jako vidět jej na živém koncertu, se vším tím pozdvižením, parádou a hlukem.

To znamená, že i když jsme schopni stáhnout si realistické obrázky oblíbeného dramatu nebo celebrity, nic se nevyrovná tomu vidět drama na jevišti nebo sledovat herce osobně. Ctitelé překonávají mnohé obtíže, aby získali od své oblíbené celebrity podepsanou fotku nebo vstupenku, i když si obrázek mohou zadarmo stáhnout z internetu. To vysvětluje, proč se nikdy nesplní předpovědi, že internet vytlačí televizi a rozhlas. Když se poprvé objevily filmy a rozhlas, lidé naříkali nad zánikem živého divadla. Když přišla televize, předpovídali lidé konec filmu a rozhlasu. Nyní žijeme se směsicí všech těchto médií. Poučení je, že jedno médium nikdy nevytlačí předchozí, ale žije s ním v koexistenci. To jen tato směsice médií a vztahy mezi nimi se neustále mění. Kdokoli by byl schopen přesně předpovědět vzájemný poměr těchto médií v budoucnosti, mohl by na tom velmi zbohatnout. Důvodem je, že se naši dávní předkové vždy chtěli přesvědčit na vlastní oči a nedůvěřovali pouhým zkazkám. Pro naše přežití v pralese bylo životně důležité spoléhat se na fyzický důkaz, a ne na pověsti.

I za sto let budeme mít živé divadlo a budeme pronásledovat celebrity, je to dědictví z dávné minulosti. Navíc byli našimi předky predátoři, lovci. Proto se rádi díváme na jiné a dokonce sedíme hodiny před televizí a sledujeme příběhy jiných lidí. Jakmile však cítíme, že nás sleduje někdo jiný, znervózníme. Vědci dokonce vypočítali, že znervózníme, jestliže se na nás cizí člověk dívá zhruba čtyři sekundy. Asi po deseti sekundách jsme nevrlí a podráždění, že na nás někdo zírá. To je důvod, proč byl původní videotelefon takový neúspěch. A vůbec, kdo by se chtěl česat, než zvedne telefon? (Dnes, po desetiletích pomalého a svízelného pokroku, se videokonference konečně ujímají.) Už dnes se můžeme studovat on-line. Přesto však praskají univerzity ve švech. Přímý kontakt s profesory, kteří se nám osobně věnují a odpovídají na osobní otázky, má stále přednost. A když se ucházíme o místo, platí univerzitní diplom dosud stále víc než vysvědčení z online kurzu. Takže vládne trvalé soupeření mezi moderní technikou a blízkou realitou, tedy mezi sledováním televize z  gauče a  možností dotknout se reality kolem sebe. V této soutěži chceme obojí. Proto stále, i ve věku kyberprostoru a virtuální reality, existuje živé divadlo, rockové koncerty, papírové dokumenty a turistika. Dostaneme-li na vybranou mezi obrázkem své milované celebrity a opravdovými vstupenkami na její koncert, určitě se rozhodneme pro vstupenky.

To je princip jeskynního člověka: chceme obojí; v případě možnosti volby se však rozhodneme pro blízký dotyk, stejně jako naši jeskynní předkové. Z tohoto principu však také vyplývá určitý závěr. Když vědci v šedesátých letech poprvé vytvořili internet, všeobecně se věřilo, že se z něj vyvine fórum pro vzdělávání, vědu a pokrok. Místo toho ke zděšení mnoha lidí brzy zdegeneroval na Divoký západ bez pravidel, jímž je dnes. To se ve skutečnosti dalo čekat. Z principu jeskynního člověka plyne, že chceme-li předpovídat společenské interakce lidí v budoucnosti, představme si prostě naše společenské interakce před sto tisíci lety a vynásobme je miliardou. To znamená, že přednost budou mít klepy, sociální sítě, zábava. Klepy byly v podmínkách kmene podstatné pro rychlé šíření informací, zvláště o kmenových vůdcích a lidech sloužících za vzor. Ti, kdo jim nenaslouchali, často nestačili přežít, aby mohli své geny předat dál. Dnes se to projevuje ve stáncích plných bulvárních časopisů, a ve vzestupu kultury soustřeďující se kolem celebrit. Jediný rozdíl dnes je, že se obsah kmenové šeptandy rychle šíří masmédii a může nyní během zlomku sekundy několikrát oběhnout Zemi. Náhlý rozvoj sociálních sítí, jenž téměř přes noc udělal miliardáře z mladých podnikatelů s dětskými tvářemi, mnohé zaskočil. Je to však také příkladem tohoto principu. Našim předkům, kteří během evoluce udržovali velké sociální sítě, to umožňovalo lepší přístup ke zdrojům, radám a pomoci, což bylo pro přežití životně důležité.

A konečně, zábava dále exponenciálně poroste. Někdy si to nechceme přiznat, avšak dominantní část naší kultury je založena na  zábavě. Po  lovu naši předkové odpočívali a bavili se. To bylo důležité nejen pro pocit sounáležitosti, nýbrž i pro určení postavení jednotlivce uvnitř kmene. Není náhodou, že tanec a zpěv, podstatné součásti zábavy, jsou životně důležité i v říši zvířat, aby se opačnému pohlaví ukázala dobrá kondice. Když ptačí samečci prozpěvují krásné, složité melodie nebo se účastní bizarních svatebních rituálů, je to hlavně proto, aby ukázali opačnému pohlaví, že jsou zdraví, fyzicky fi t, nemají cizopasníky a disponují geny, jež si zaslouží, aby byly předány dál. Ani umění nevzniklo jen pro potěšení, nýbrž hrálo také důležitou roli ve vývoji našeho mozku, jenž informace zpracovává hlavně symbolicky. Takže pokud nezměníme svou základní osobnostní strukturu, dá se očekávat, že význam zábavy, společenských rubrik, sociálních sítí v budoucnosti nebude klesat, nýbrž poroste. Věda jako meč Viděl jsem jednou film, který navždy změnil můj postoj k budoucnosti. Jmenoval se Zakázaná planeta a byl založen na Shakespearově dramatu Bouře.

Ve filmu se astronauti setkají se starou civilizací, jež byla v době své slávy o miliony let před námi. Dosáhla konečného cíle své techniky: měli neomezenou moc bez nástrojů, tedy schopnost učinit téměř cokoli pouze prostřednictvím mysli. Jejich myšlenky zasahovaly do  obrovských termonukleárních zdrojů zapuštěných hluboko v jejich planetě, jež proměnily každé jejich přání ve skutečnost. Jinými slovy, měli božskou moc. Budeme mít stejnou moc, nebudeme však na ni muset čekat miliony let. Budeme si muset počkat pouhé století, a zárodky této budoucnosti můžeme uvidět už v dnešní technice. Film však byl také moralitou, protože tato božská moc nakonec onu civilizaci přemohla. Věda je ovšem dvojsečný meč; vytvoří stejně problémů, jako jich vyřeší, ale vždy na vyšší úrovni. V dnešním světě existují dva protikladné trendy: jeden vytváří planetární civilizaci, jež je tolerantní, vědecká, prosperující, druhý glorifi kuje anarchii a  nevědomost, jež by mohly strukturu naší společnosti rozrušit. Zůstaly nám sektářské, fundamentalistické, iracionální vášně našich předků, na rozdíl od nich však dnes máme jaderné, chemické, biologické zbraně. V budoucnosti budeme muset přejít od pasivního pozorování tance přírody k tomu, že se staneme jeho choreografy, vládci a nakonec i ochránci. Doufejme tedy, že budeme umět zacházet s mečem vědy moudře a s rozvahou, a krotit barbarství své dávné minulosti. Nastupme nyní onu pomyslnou pouť příští stovkou let vědeckých inovací a objevů, jak mi ji vylíčili vědci, kteří je vytvářejí. Bude to divoká jízda rychlými pokroky v počítačích, telekomunikacích, biotechnologiích, umělé inteligenci a nanotechnologiích. To vše bezpochyby naprosto promění budoucnost civilizace.

překlad Petr Liebl