Ukázka:

Prolog 

1933

James Beaton ohromeně zíral na právníka své kmotry. Právě se dozvěděl, že Sarah Jane Chapmanová ho ustanovila výhradním správcem své pozůstalosti. K jeho překvapení právník dodal: „Podle všeho jste její jediný příbuzný, kterému důvěřovala natolik, aby byla přesvědčená, že její poslední přání vyplníte, pane.“ „A byla – no, jak to říci – zcela duševně příčetná?“ „Sice to byla stará dáma, ale ujišťuji vás, že její mozek byl do poslední chvíle naprosto v pořádku. Žádá vás, abyste si přečetl její deníky, abyste lépe porozuměl důvodům, proč si zvolila tyto příbuzné coby své dědice a proč byly jednotlivé položky její poslední vůle určeny právě takto. Stručně řečeno, jejím záměrem bylo přimět ty, kdo po ní dědí, najít odvahu změnit svůj život.“

„Aha, dobře.“ James pár okamžiků seděl mlčky a přemýšlel a pak pokrčil rameny. Neměl žádný naléhavý důvod vrátit se hned do Londýna. Vlastně se v poslední době dost nudil. „V tom případě tu zůstanu, jak mě požádala, a pokusím se najít nejlepší způsob, jak její přání splnit.“ „Můžete bydlet v jejím domě – nechal jsem ho pro vás připravit. Její hospodyně a služebná jsou vděčné, že tam mohou ještě nějaký čas zůstat.“ James nakonec strávil v Rivenshaw delší dobu, než původně předpokládal – zdržel se několik týdnů.

Rivenshaw bylo příjemné městečko a on ještě nikdy předtím neměl příležitost navštívit lancashirská vřesoviště. Během té doby v domě své kmotry pečlivě prohledal každou skříňku a  každou zásuvku. Coby celoživotního samotářského starého mládence ho nečekaně fascinovala možnost probírat se důvěrnými soukromými detaily života jiného člověka. Našel kmotřiny deníky a všechny je přečetl. Sarah Jane dokázala používat slova velmi výmluvně. Dělalo jí starosti, že ačkoli na jihu země a v Midlands se situace ohledně nezaměstnanosti v posledních letech znatelně zlepšila, v hrabství Lancashire lidé pořád ještě prožívali těžké časy. A netýkalo se to jenom těch nejchudších, kteří měli co dělat, aby nestrádali hlady, ale bída postihovala i ty, kteří se za normálních okolností dokázali celkem slušně uživit.

James se jal prozkoumávat ty oblasti údolí, jehož obyvatelé podle názoru jeho kmotry potřebovali pomoc a podporu. Velkou část obce Backshaw Moss představovala v podstatě chudinská osada, jen její část blíže větší vesnice Birch End na tom byla znatelně lépe, a tak se James rozhodl, že do úkolu, jímž ho Sarah pověřila, se pustí právě tam a spojí tak splnění jejího posledního přání s vlastní touhou přispět svým skromným dílem k tomu, aby se svět alespoň trochu změnil k lepšímu. Vlak s  rachotem ujížděl zpátky k  Londýnu a  James se nemohl ubránit úvahám o své vlastní situaci. V poslední době na tom nebyl zdravotně dobře, takže už nemohl cestovat, a vyřizování Sařiny pozůstalosti ho přimělo k rozhodnutí podívat se znovu na svou vlastní poslední vůli. Od té chvíle své příbuzné pravidelně překvapoval tím, že se účastnil většiny rodinných setkání, během nichž ke své značné rozmrzelosti zjistil, že jeden z jeho synovců, o němž si kdysi myslel, že je to slušný chlapík, který si zaslouží být dědicem části Sařina majetku, má k této představě více než daleko.

V důsledku toho Thomas Beaton neměl z rodinného majetku zdědit nic a první dědičkou Sařina i jeho vlastního odkazu byla ustanovena jeho praneteř Arabella Porterová, kterou všichni nazývali zkráceně Bella. Jak se stalo, že si až dosud nevšiml, jak nuzný život musela ta nebožačka už od světové války vést, a to jen kvůli jeho synovci, na němž byla zcela závislá? James důvěřoval svému právníkovi natolik, že mu neváhal říci pravdu. „Musíme zabránit tomu, aby můj synovec Thomas mou závěť zpochybnil. Není to dobrý člověk.“ Nepatrný úsměv, který Albert Neven nedokázal úplně skrýt, naznačoval, že tento zkušený právník si je této skutečnosti vědom. „Kdo bude vaším dědicem, je zcela na vašem rozhodnutí, pane Beatone. Váš synovec nemůže vůči vám vznášet žádné oprávněné nároky.“

Večer toho dne, kdy svou závěť podepsal, seděl James doma, upíjel koňak a přál si, aby mohl vidět, jak se jeho dědicové budou tvářit, až se o jejím obsahu dozvědí. Vymínil si, aby na prvním místě byla uvedena Bella, protože ji znal osobně. Doufal, že neustoupí Thomasovu zastrašování. Byl si téměř jistý, že jeho synovec se pokusí ji o dědictví připravit, ale věřil, že Albertu Nevenovi se podaří mu v tom zabránit. Zvedl sklenku a v duchu jí připil na zdraví a na štěstí. Jenom čas ukáže, jestli jeho odkazy dosáhnou svého cíle. Přinejmenším dával Belle a ostatním příležitost žít lepší život a to pomyšlení mu přinášelo nemalé uspokojení. Avšak nakonec bude na nich, jak se svým dědictvím naloží.